Další ze série Úvah

9. prosince 2008 v 12:08 | Mel |  Jednorázové
Tak jsem tu s další jednorázovkou, nejspíš vás tím asi nudím, ale mě teď nic jiného ani psát nejde. Má to jedno plus, aspoň píšu. Tím se uklidňuju.

Tahle jednorázovka má speální věnování. Jedné osobě, na které mi fakticky moc záleží a bez které mi každý den připadá monotónně šedý. Lásko to je speciálně pro tebe.

Song je od Blue Foundation: Eyes on Fire




Zapal konečně vyhaslou pochodeň

A překonej tu slanou povodeň


Konec a začátek je stejná věc, která se bere z jiného úhlu pohledu. Kde jiní mají konečnou stanici, tak můj vlak se teprve rozjíždí, dostává se do té správné rychlosti. Probouzím se teprve z toho spánku jménem nevědomí. Jsem Alfou i Omegou, která vás dokáže naštvat, ale nikdy se jí nepomstíte. Jsem strach. Strach ze samoty. Smyslem života přece není vyhýbat se okolí. Tak s tím konečně přestaň.

Co vlastně znamená samota. Znáš odpověď? Ano? Tak mi definuj slovo Samota, co pro tebe dokládá tenhle sled písmen? Víš to vůbec? Víš, co tímto pojmem člověk vyjadřuje? Ano jsem si jistá, že tento pojem znáš. Jsi sám. Jsi sám a myslíš si, že je to to nejlepší, co tě mohlo potkat. A jseš si tím tak jistý? Dokázal bys mi to říct do očí?

Můžeš říct, že člověku je nejlépe, když je sám, volný, bez závazků, bez potřeby vidět někoho každý den, těšit se na každou společnou chvíli, bavit se a pomáhat si, ale upřímně, sebe oklamat nemůžeš. Přiznej si to, co sám moc dobře víš. Nemůžeš existovat bez druhých. Nebyl by z tebe člověk. Jo zažiješ zklamání a na čas se uzavřeš, budeš se zkoušet potopit z lodí, ale nikdy není nic tak zlé. To je důvod proč tvé uzavření nemůže trvat věčně. Máš srdce. Každý ho má, jen je třeba si přečíst manuál.

Sama jsem kdysi myslela, že vše člověk udělá nejlíp, když je sám, když bude mít klid, když se bude spoléhat jen na sebe. Nikomu nebude důvěřovat, protože čím víc toho o tobě budou vědět, tím víc toho můžou použít proti tobě. Možná jsem měla "štěstí" na špatnou společnost. Možná. Ale nebyl to život. Člověk jen přežíval. Poznáš mnoho lid, kterým nebudeš důvěřovat, ale vždy tu pro tebe budou ti "dobří." Takže nikdy tomu tak není, nebylo a nebude. Ne protože člověk nikdy nemůže myslet, že něco zvládne. Nejsme žádní superhrdinové s mocnými schopnostmi. Potřebujeme slova útěchy a podpory. Kritiku a pochvalu. Zděšení, ale i zanícení. A to si sami nedodáme. Můžeš se uklidnit, ale nikdy nebudeš mít tu jistotu.

Přenes se přes zážitky, které ti ublížily, ale také poučily. Vidíš? Na všem zlém je něco dobrého. Tak se zkus přehoupnout přes okraj špatného zakaleného břehu. Před sebou máš modravé jezero. Překroč ten most. Sice je vratký a vypadá hodně ztrouchnivělý, ale dokaž si, že jsi výjimečný. Přejdi ho. Dostaň se tam, kam chceš, ale ještě o tom nevíš. Otevři se novým zážitkům. Nezamykej se, nebo se zamkni, ale klíč neodhazuj. Nevíš, pro koho se dá schovat. Pamatuj, že opravdová láska se pouze hádkou posílí. Nikdy se nedá zničit. Stejné je to i s přátelstvím. Praví přátelé tě budou čekat na druhém konci mostu a pomohou ti, aby ses znovu dokázal zcelit. Pamatuj si, že láska odchází ve chvíli odchodu člověka z říše živých ne dřív ne později.

Ptáš se mě, jak to poznáš? Jak poznáš Lásku od chvilkového poblouznění? Nevím. Neznám odpověď. Řekla bych ti možná trapné klišé: naslouchej srdci, ale to ti taky moc neřekne. Tedy možná řekne. Zase spousta otázek se ti rodí v hlavě. Na jak dlouho a je to to správné, co uděláš, co chceš, opravdu si dotyčnou osobu zasloužíš? Není pro tebe příliš dobrá? Co když ublížíš ty. A Co když to všechno vyjde? Toho se taky bojíš? Máš pochybnosti. Máš strach. Máš strach z odmítnutí, ze zrady, ale ten se dá vždy překonat. Ale věř mi, že nejhorší strach je strach ze samoty. Nedopusť, abys skončil sám. Nenech se zastrašit. A prožívej každou chvíli naplno. Nikdy totiž nebudou stejné.
Pro to žij svůj sen naplno. A hlavně s někým koho miluješ.

Říkáš: miluji déšť, když však prší, jdeš se schovat, abys nezmokl. Říkáš: miluji slunce, když však svítí, jdeš se schovat do stínu. Mám strach, že mi jednoho dne řekneš: miluji tě.
John Lenon

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliota Eliota | Web | 9. prosince 2008 v 14:24 | Reagovat

Zvláštní. Líbilo se mi to.

Písnička se k tomu pěkně hodí a závěrečný citát mě dostal.

A jen tak na okraj.. Ta povídka mi přišla dost osobní. Je z vlastní zkušenosti?

2 Annie Annie | Web | 9. prosince 2008 v 18:11 | Reagovat

Je to nádherný! Moc se mi to líbilo, i když mi to trošku zkazilo náladu. :D I tou písničkou, to si vždycky vzpomenu na Edwarda a je mi smutno z tý krásy. ;) Ale krása, krása, krása! Kdy bude další pěkná povídka? :D

3 Jenny Jenny | Web | 9. prosince 2008 v 19:24 | Reagovat

Melinko, to bylo tak strašně nádherný! Nevím jak to říct...ale zasáhlo mě to. Opravdu...skvělý...a ta písnička můj dojem z této úvahy ještě víc umocňuje.

4 Alexita Alexita | 9. prosince 2008 v 21:50 | Reagovat

:-*

5 FReedoM FReedoM | Web | 23. prosince 2008 v 22:50 | Reagovat

juj...toto bola uplna bomba.. WAW...ale musim povedat, ze ako keby so poucovala mna... ako keby si mi vedela citat myslienky... nechces spriatelit?

6 Lostt Lostt | Web | 24. prosince 2008 v 12:54 | Reagovat

STASTNE A VESELE VIANOCE!

7 FReedoM FReedoM | Web | 26. prosince 2008 v 17:32 | Reagovat

uz ta mam v priateloch :)

8 Ewilan Ewilan | Web | 18. ledna 2009 v 18:19 | Reagovat

To bylo nádherné!

Ta písnička k tomu pěkně ladí a jdu si ji hned stáhnout:)

Nádherně popsané, nemám slov!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama