8.kapitola: Co když se mýlí?

19. listopadu 2008 v 15:22 | Mel & Enny |  *Ad augusta per angusta!*
Tak jo, doufám, že mě Meli nepřizabí. =D Házím vám sem očekávanou kapču k AAPA. Hotová už je dýl, ale kvůli problémům s netem smesenějak nestihly domluvit. =D Tak ať se líbí, předem děkujem za komentíky. =c)
Enn




Celý den jsem byla jako na trní. Mám na tu schůzku jít nebo ne? Co po mně může chtít? Společný přítel… Kdo? Že by Blaise?
On byl dostatečným důvodem, proč po škole zamířit do sklepení. Ať už se dozvím cokoli, budu o něm vědět víc. V společence si nikdo nevšiml, že jsem byla celou noc mimo kolej. Trochu mě to bodlo, když si uvědomím, že má osoba už snad nikoho nezajímá. Tedy nikoho... Jo, někoho ano, ale ne ty, od kterých bych to čekala.

"Hermiono, včera jsem na tebe čekal, ale musela jsi přijít hodně pozdě. Chtěl jsem s tebou mluvit o tom úkolu pro Snapea." Za zády se mi jako duch zjevil Neville. Trochu mě vyděsilo, že by on mohl něco tušit. Vzápětí jsem se uklidnila, protože ho by to vlastně ani nezajímalo.

"Jo, promiň. Nějak jsem se zapomněla. Za chvíli se vrátím a společně to uděláme, ano?" navrhla jsem.

"Bezva, tak já… počkám tady." Nevillova tvář se rozjasnila úsměvem.

"Dobře. Zatím ahoj," rozloučila jsem se spěšně. Neměla jsem ponětí, jak dlouho na mě bude v učebně čekat a přidala jsem proto do kroku. Na jednu stranu bych se nejradši vrátila za Nevillem. Třeba je ta schůzka jen nějaká past… Zvědavost však vyhrála, jako obvykle.

***

Jo, tak pokud takhle budou probíhat naše informativní schůzky, tak jsem šťastný člověk. Směju se sám pro sebe. A vůbec nevnímám, že začíná hodina. Nějak propluju Dějinami a dokonce úplne vypnu v obraně. Nudí mě to. Většinu toho už znám. Sem tam mávnu hůlkou a je to. Pak už ani nevím, co se dělo dál. Jen mě štve Malfoy. Furt se na mě vítězně tlemí, jako by spolkl moudro světa.
Naštěstí jsem po obědě končil. Ušklíbl jsem se. Snape celému famfrpálovému družstvu vyřídil omluvenku. Měli jsme mít válečnou poradu. Přeci jen se o víkendu konal důležitý zápas a my rozhodně nechtěli prohrát. Mrzimor bychom měli zvládnout. To hra s Nebelvírem o měsíc později bude větší záhul. Zbývalo jen doufat, že je konečně porazíme. Hladově jsem nabodl brambor na vidličku a strčil si ho do pusy. Do Síně se přivalila další vlna studentů. Zkoumal jsem nový zástup pohledem a hledal Grangerovou.
Proč jsem jí vlastně hledal? vyvstala mi otázka v mysli. Asi pro to, že ta holka se ti vryla nejen do paměti, kámo, začalo se mnou hovořit mé svědomí. A co? Zatím bych jí na stupnici od jedné do desíti hodnotil osmičkou. Trošku nerozhodná, ale povolná.


"Zabini, buď za patnáct minut na hřišti," ozval se mi za zády hlas našeho kapitána. Jen jsem kývl a dál se věnoval jídlu. I tohle místo získal. Lokl jsem si šťávy a tiše si odfrkl. Pro Pána musím znamenat víc já! Rozhodně jsem bouchl pěstí do stolu a zvedl se. Grangerovou už mám v kapse. Míček se konečně stočil správným směrem a nyní míří přímo na green. Na tváři se mi usadil úsmev, který mi vydržel i přes celou schůzku. Draco samozřejmě mlel o tom, co už všichni víme. Já ho ale pozorně sledoval. Něco v jeho chování bylo dnes jiné. Jakoby se na něco těšil…

"Tak jo. Dneska bych naši schůzku ukončil. Chci po vás, abyste tady byli zítra v 6."

"Vole, co blbneš? To je sobota!" ozval se náš odrážeč. Draco se musel uchechtnout.

"A? I kdyby byly prázdniny, prostě tu přesně v šest naklušete, jasný?!" Zúžil oči.

"Jako ráno?" odvážil se nějaký nováček. Malfoy si povzdechl a já se musel držet, abych se nerozesmál.

"Ne, v noci! Jasně, že ráno. Odpoledne už tu bude ten odporný Nebelvír," procedil skrz zuby a vstal z lavičky.

"A proč nemůžeme mít trénink teď hned?" zeptal jsem se. Zajímalo mě, kam tak pospíchá. Něco mi našeptávalo, že ten parchant má něco za lubem.

"Jo proč ne teď?" Přidali se ke mně i ostatní.

"Protože na to teď nemám čas," vyštěklo po nás princátko. Myslím, že všem lezl na nervy.

"A to jako znamená, že když ty nemáš čas, tak to prostě padá? Hele, kámo, jednotlivec by se měl podřizovat většině." Dotírali jsme na něj dál.

"Běžte do háje!" štěkne po nás. "Fajn, udělejte si trénink hned, ale beze mne! Zabini, máš to na povel," pokřiveně se na mě usměje. Pokrčím rameny a odvedu si družstvo na hřiště. Ještě se na něj jednou ohlédnu. Spokojeně se opírá o rám dveří a vítězně mě pozoruje. Sakra, co chystá?!

***

To mají všichni zmijozeláci špatně seřízené hodinky? Už víc jak patnáct minut stepuju v učebně lektvarů. Nedokážu si představit, co by se dělo, kdyby sem vletěl Snape. Asi by mě nejdřív zabil a pak mi odebral všechny body. Pardon, naopak. Tedy lépe, ten netopýr by to zvládl naráz.
Dveře se konečně otevřely a já zadržela dech. Když se v nich objevil ten, koho jsem očekávala, uvolnila jsem se.

"Co chceš, Malfoyi? Nemám na tebe celej den."

"Ne tak zhurta, Grangerová!" prskl po mě. "Dneska nemám dobrou náladu, takže se mě nesnaž nasrat. Nedopadlo by to s tebou dobře, holčičko." Boha, o co mu jde? Takhle špatně vyspanej už nebyl hodně dlouho Vždy vypadá až moc vyrovnaně.

"No tak sorry, ale ty mi řekneš ať sem přijdu, já se tedy uráčím. Jsem tu včas a Peroxiďák si přijde pozdě." Hups. Asi si moc vyskakuju, ale co. Budu věřit Zabinimu. Když pro něj pracuju, jsem v bezpečí.

"Nějak ti otrnulo. Nikdy však nebudeš víc, než mrňavá mudlovská šmejdka!" zasyčí, pak se jeho výraz změní. "Pokud to budeš chtít změnit, měl bych pro tebe jeden návrh…" řekne jen tak do vzduchu. Asi si to mám přebrat po svém.

"Ty? Návrh pro mě?" vykulím oči. "To by mě zajímalo." Založím si ruce na hrudi a čekám, co z něj vypadne. Malfoy se začne nebezpečně přibližovat a já zjišťuju, že nemám kam couvat. Učebna mi nyní přijde jako malá komora na košťata. Neprostorná, moc tmavá.

"Co takhle, kdyby jsi pustila k vodě Zabiniho? Já ti můžu nabídnout mnohem víc." Jak se o tomhle dozvěděl? Aha, ta naše druhá schůzka v kuchyni, docvaklo mi.

Co si ksakru o sobě myslí? Že budu... ne.

"A jak můžu pustit někoho k vodě, když ho nedržím? Jestli je to vše.. Opustím tě. Nikdy jsi nevynikal v konverzaci, takže si moc nepokecáme." Snažím se ho obloukem obejít.

"Být tebou, nedělal bych ukvapená rozhodnutí," chytí mě za ruku.

"Já být tebou, nezahazuju se s mudlovskou šmejdkou. Kdyby se to dozvěděl papínek…"

"Drž zobák, Grangerová!" Oni sou i všichni agresivní, no teda.

"Jak je libo. Najdi si na obtěžování někoho jinýho, Malfoyi. Já ti neposloužím," syknu a vytrhnu se mu.

"Ale já si nikoho jiného hledat nechci." Proboha. Připadá mi jako mimino. Když má někdo hračku, on chce tutéž.

"Tak to jsme uvízli na mrtvém bodě. Promiň, ale myslela jsem, že máš na srdci něco jiného, než si na mě vylívat zlost."

"Dám ti cokoli, když budeš mým informátorem," vypálí najednou. O tohle tu teda jde.

"Zní to lákavě, jenže Zabini má něco, co ty ne."

"A to?"

"Nestarej se. Ode mě se to nedozvíš." Už chytám za kliku.

"Jestli odejdeš…"

"Vyhrožuješ?" Jen se pobaveně zasměju. "Myslela jsem, že sis stačil všimnout, že už nejsem ta Hermiona, jako dřív. Spolupráce s vámi mi přeci jen něco dala." Zahleděla jsem se mu přímo do očí. Štvalo ho, že mě nemůže ovládnout.

"Tak mi alespoň řekni, čím si tě ten parchant získal! Co ti nasliboval? Bezpečí tvých... Ehm, přátel? Nebo snad modré z nebe?" ironicky se zasměje, pak si mě přitáhne blíž. "Já ti dám víc. Mám mnoho možností." Začne se ke mě naklánět a já pomalu propadám panice. Prudce jsem ho od sebe odstrčila. Byl nechutnej.

"Zabini není tak skvělý, jak si myslíš. Je to obyčejný vrah a lhář." Zvláštní, že tohle mě ani omylem nepřekvapuje.

"No a? Ale přesto je lepší než arogantní blbeček jako ty." Už jsem pěnila. Jestli si myslel, že mě dostane tím, že bude pomlouvat jiné, tak se hoch hodně mýlil.

"Ty jedna mudlovská šmejdko..."zvýší hlas a vytáhne hůlku.

"Ou, k čemu to máš? K poškrábání se na zadku? Vysmahni a smiř se s tím, že pro tebe pracovat nebudu. I kdyby jsi nabídl víc než on. Navíc, k čemu ti to bude? Vědět, čím mě dostal?" Pořád mě propaluje pohledem. "Prostě byl ve správný čas na správném místě, stačí?!" odseknu mu a konečně se dostanu z učebny.

"Bohatě. V tomto případě z nás budou nepřátelé, Grangerová."

"To není žádná novinka, proto mě to ani kapku netíží." Věnuju mu poslední pohrdavý úsměv a vydám se zpět ke společence.
Můžu si blahopřát, proběhla jen slovní přestřelka. Přesto jsem se cítila nesvá. Blaise zřejmě ani netuší, o co se Draco dneska pokusil. Zakroutila jsem hlavou. Sedm let o mě ani nezavadí pohledem, a když začnu spolupracovat s jeho spolužákem, může se přetrhnout, aby mě mu přebral… Tady asi bude zakopaný pes. Že by se bál Zabiniho? Nebo snad o své postavení u Voldemorta? Uchichtla jsem se. Tak Malfoy si myslí, že by Zabini díky mě stoupl ve Voldemortových očích? Šílené.
Jen přemýšlím, jestli to Blaisovi říct nebo ne. Možná bych si to měla prozatím nechat pro sebe.

"Hermiono, máš teda čas?" Neville. Panebože, dočista jsem ho vypustila z myšlenek.

"Jasně, omlouvám se, úplně jsem na tebe zapomněla," upřímně jsem se omluvila.

"To nevadí, jsem na to zvyklej," řekl posmutněle.

"Promiň, tak jsem to nemyslela. Jen… mám toho teď moc a nevím, na co myslet dřív," usměji se a ukážu ke krbu. "Půjdem si sednout a začnem, ne?" Přikývl. Pohodlně jsme se usadili a Neville vytáhl učebnici lektvarů. Chvíli jsem ho zkoumavě pozorovala.
"Myslela jsem, že lektvary nemáš rád," šeptla jsem, když jsem si uvědomila, jak na tom Neville v tomto předmětu je.

"Nemám rád Snapea, hrozně mě rozptyluje, víš?" pronese zaníceně. "O prázdninách jsem hodně cvičil a šlo mi to. Bohužel ve chvíli, kdy do místnosti vleze on…"

"Chápu. Každopádně jsem ráda, že jsi to nevzdal. Někdo by mu měl ukázat, že není pánem světa," mrknu na něj a otevřu učebnici na správné stránce.

"Ty, Hermiono. Vím, že mi do toho nic není, ale co máš s Malfoyem?" Ve mě ztuhla krev. "Já jen, jak jsem šel do skladu, viděl jsem tě vycházet z učebny a po chvíli ji opustil i Malfoy." Neville se na mě zadíval jako škemrající pes. Nedokážu mu lhát. Ani nechci. A hlavně, nesnesla bych, kdybych mu nějak ublížila.

"Snažil se… Pokusil se mě přetáhnout na svou stranu. Chtěl ze mě mít svého informátora," naznačila jsem nepřímo. Neville si mě krátký okamžik prohlížel.

"Já bych nic takového dělat nemohl." Ošil se. No vidíš. A já to dělám.

"Myslím, že tohle by zvládl asi každý," zamumlala jsem.

"Pochopila si to jinak, víš? Jistě, že by to mohl dělat každý, ale otázkou by bylo, jak dlouho. Pokud to hraješ na obě strany… Musíš být silná a odhodlaná. Nikdy neporušit slib. Na mě by toho bylo moc," pousměje se a na pergamen dopíše další větu. "Navíc je jasné, že nakonec si vždycky jednu stranu vybereš. Tu, která tě bude lákat, většinou." Uznale kývnu hlavou. Má pravdu. Zatraceně, hodně velkou.

"To je dobrá úvaha."

"Ty bys to třeba dokázala. Dokonce jsem si jistý, že by z tebe byl skvělý Smrtijed." Pootevřela jsem ústa. "Počkej," zarazil mě zvednutou dlaní. "Nesoudím to podle toho, že by si byla zlá nebo tak podobně. Jen… Jsi trpělivá, vytrvalá a dokážeš jít tvrdě za svým. K tomu jsi úžasná čarodějka. Výborná kombinace, nemyslíš?" zasmál se svým slovům.

"Možná jo, ale nedokážu si to představit. Heh, já a nějaká hnusná kápě přes hlavu?" Snažila jsem se to urovnat zase na dobrou stranu. Pokoušela jsem se z toho udělat vtip. Neville se jen mírně pousmál. Chudák. Bylo mi líto jeho a jeho rodičů. Bože, nelituj ho. Hermiono Grangerová, vzchop se.
"Asi bychom se měli vrátit k tomu lektvaru," dořeknu.

"Jasně, ať to vůbec stihneme." Pustil se do práce a pilně si vypisoval vše, co měla esej obsahovat. Napodobila jsem ho. Tiše jsme pracovali a sem tam prohodili pár dotazů ohledně lektvaru, který jsme měli rozebírat a popisovat. Kolem sedmé už jsme měli zpracováno i zadání, které bylo pro dobrovolníky.

"Skvělé. Pokud na tohle bude něco namítat…" oddychla jsem si.

"Vždycky si něco najde," zkřivil Nev tvář a udělal poslední tečku. "Někdy bych mu to chtěl vrátit," šeptl.

"To nejspíše každý," doplním ho a posbírám si své věci. "Já tě teď opustím. Uvidíme se zítra. Díky za spolupráci."

"Já děkuju a snad jsem tě moc nezdržel." Kdyby jsi jen věděl, že jsi mě přivedl alespoň na pár chvil na jiné myšlenky.

"Neville v žádném případě." Snažím se mu to vyvrátit. Jen mírně pokýve hlavou a sám si začne sbírat věci. Já spěšně vyrazím do ložnice, potřebuju sprchu a trochu času si vše urovnat. A hlavně přijít na další věc, kterou bych mu řekla…

***

"Dobrý večer, Albusi. Snad neruším, ale je tu něco, co bychom měli probrat." Severus vstoupil do ředitelovy pracovny a zastavil se až před jeho stolem.

"Samozřejmě, že ne, Severusi. O co se jedná?"

"Obávám se, že se slečna Grangerová přidala na Temnou stranu." Muž za stolem nakrčil čelo.

"To je vážné obvinění, Severusi. Jste si tím stoprocentně jist?"

"Ano, jsem," odpověděl Snape a v jeho tváři se značilo jisté opovržení.

"Zajisté se bude jednat o malé nedorozumění. Musím vám ale položit otázku… Dle čeho tak soudíte?" Brumbál se tvářil stejně přívětivě, jako by mluvil se svým synem. Nikdy nedával najevo znepokojení ani zlost.

"Jeden ze Smrtijedů se o ní zmínil na schůzce. Od té doby Pánovi nosí zřejmě důležité informace. Nevím, o co se jedná. Vždy spolu hovoří v soukromí. Ale dal bych krk zato, že svému nynějšímu postavení vděčí právě Grangerové."

"No tak, Severusi. Opravdu si myslíte, že by něčeho takového byla Hermiona schopná? Po tom všem?"

"Pane řediteli, myslím, že právě po tom všem ano. A nejhorší je, že se jí nedokážu dostat do hlavy. Už to mě znepokojuje."

"Severusi, zatím nic nepodnikejte. Určitě to není tak horké. Věřím slečně Grangerové a jsem si jist, že ona by takovou chybu nikdy neudělala."

"Co když to nebere jako chybu?" procedil černovlasý muž skrze zuby. "Já to tak taky nebral!"

"Dost už! Dokud mi nedonesete přesvědčivý důkaz, nehodlám Hermionu nějak potrestat, jasné? Věřím vám oběma. Budu jí sledovat, pokud vám to uleví. Nic víc zatím nemohu."

"Zajisté, pane řediteli," zamručí Severus. Vůbec ho to netěší. Je přesvědčený o své pravdě, ale nemá důkaz. Bez rozloučení opustí ředitelovu kancelář. Proč Brumbál všem věří? Ano, nikdy se nepletl, ale co když se zrovna teď, v případě Grangerové, mýlí?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliota Eliota | Web | 19. listopadu 2008 v 16:57 | Reagovat

Krásné! Moc se to povedlo. :) :) A už se těším na pokračování.

2 Annie Annie | Web | 19. listopadu 2008 v 18:04 | Reagovat

Konečně jsem se dočkala! Moc se vám to povedlo holky. Jen tak dál ;)

3 Kris Kris | Web | 19. listopadu 2008 v 19:54 | Reagovat

Ach jo. Super povídka, ale ta Hermiona,... Vzpamatuje se anebo bude na straně zla? Pomsta! Proč, když se na tom zamyslíte, tak je to skoro pro nic, za nic.

Jinak, je to suprově napsaný a já věřím, že,...

Snad to dopadne dobře. Chmm, alespoň pro někoho.

4 Jane Jane | 6. ledna 2009 v 10:51 | Reagovat

Dočkáme se jseště další kapitolky?Vypada to docela slibně :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama