2. Kapitola: Nikdy neříkej nikdy II/II

1. září 2008 v 16:58 | Mel & Enny |  *Ad augusta per angusta!*
A druhá krátká část. Jak sme řekly, je to delší. =D

Z mých chmurných myšlenek mě vytrhla Blaisova osobnost. Zvuk jeho hlasu se mi vrýval pod kůži. A bylo to osvobozující.
"Ale ale, kohopak to tu máme. Samotná, opuštěná, bez přátel," mluvil tiše s nádechem cynismu. "Ještě pořád věříš na přátelství?" Posadil se naproti, ruce položil na stůl a propletl prsty.
"Proč jsi tady? Přišel jsi se mi vysmívat?"
"Nebudu zastírat, že jsem to měl původně v plánu. Na to však bude času dost. Jen se chci ujistit, jestli jsi náhodou nezměnila názor…" Pohodlně se opřel a propaloval mě pohledem. Ztěžka jsem polkla. Něco uvnitř mi říkalo, že bych to neměla dělat, ale pocit zrady byl silnější a přebil všechno ostatní.
"Co všechno by ty službičky měly zahrnovat. Co bych měla já udělat, abys držel jazyk za zuby?" zeptala jsem se opatrně. Přes jeho tvář přelétl stín vítězství.
"Mám nutkání říct, že jsem tuto situaci čekal, čekal jsem, že změníš názor, ale překvapila jsi mě, že tak rychle." Odmlčel se. Otřásla jsem se. Jak to, že to věděl, nemůže znát mé přátele... Pardon... ty lidi, víc než já. Nebo ano?
"Sem tam by jsi mi sdělila pár informací o Pottříkovi a jeho plánech. Hodilo by se mi i několik novinek ohledně toho vašeho skvělého Řádu." Při těchto slovech jsem se zarazila. Tady už bych nezrazovala jen Harryho, ale i všechny okolo. Opravdu je to to, co chci?
"Taky by byla fajn večeře."
"Večeře?" dostala jsem ze sebe.
"Jistě, přeci nechceme, aby ostatní pojali podezření." Vysvětlil.
"Ehm, pochybuju, že ti někdo uvěří, že by ses dobrovolně zahazoval s mudlovskou šmejdkou."
"Věř mi taky trochu. Být Smrtijedem není zas až tak od věci. Tak co teda? Přijímáš?"
"Musím se vším všudy?" ujišťovala jsem se. Řád mi pořád ležel v žaludku. Brumbála jsem považovala za skvělého člověka. Nejen jeho. Byl tam Remus, Tonksová, paní Weasleová s manželem, dvojčata… Mohla bych jmenovat dál. Tohle se mi prostě příčilo a nebyla jsem si jistá, jestli bych se přes to dokázala přenést.
"Samozřejmě. Nebo se ti na tom něco nelíbí? Je to fakt jen návrh. Nemusíš přijmout, ale pak si poneseš následky." Propaloval mě pohledem. Sakra, měl mě v pasti. Ale co už. Nezmínil se, že by ty informace musely být pravdivé. Pousmála jsem se.
"Ale ne. Přijímám to." Uznale pokývl hlavou. Však ještě uvidíš, čeho je obyčejná mudla schopná. Natáhl ke mně dlaň a já ji stiskla. Na moment jsem sice zaváhala. Co kdyby se chtěl pojistit nějak důkladněji? Naštěstí se tak nestalo.
"Skvěle, tím je to vše vyřízeno. Vždycky ti dám nějak vědět kdy a kde se sejdeme. Ty si na ten den připravíš všechny novinky, které shromáždíš. O Potterovi budeme chtít vědět i něco z minulosti…" Dodal jen tak a zvedl se.
"Dobře." Kývla jsem. Na jazyku mě svrběla jedna otázka. A i přesto, že jsem věděla, že mi na ni nejspíš neodpoví, ze mě musela ven.
"Jaké to je být Smrtijedem?" vyslovila jsem tiše, ale zřetelně. Zastavil se a pomalým pohybem se otočil. Jeho tmavé oči se zabodly do těch mých. Tvář mu ozdobil pokřivený úsměv, který jsem si proti své vůli začínala zamilovávat.
"Proč se ptáš?"
/*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliota Eliota | Web | 2. září 2008 v 14:02 | Reagovat

Krásné! Moc se mi to líbí! Holky, moc se vám to povedlo! Líbí se mi představa Hermiony jako mrchy. :D ;) Už se těším na další kapitolu.

2 Trinity Trinity | Web | 10. září 2008 v 18:10 | Reagovat

kdy bude další??

3 Annie Annie | Web | 17. září 2008 v 19:23 | Reagovat

Moc pěkné ;) Jsem řikala, že určitě bude Smrtijedkou ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama