14. Kapitola: Si vis pacem para bellum II./II.

24. května 2008 v 20:42 | Mel & Jenny |  *Nic není tak zlé, aby to nemohlo být ještě horší*
A pokráčko....

Jo ale na druhou stranu, jaký mám důvod k tomu, abych jí měl hledat. To ona způsobila, že náš vztah šel do háje. Kdyby se nevrhla po tom hajzlovi, tak to mohlo být vše v klidu a mohli jsme si užívat poslední společné chvíle. Takže je jenom na ní, aby mi to vysvětlila a pokud to neudělá, tak se na ní ….
A moje milované svědomí se probouzí. Proč vždy musím mluvit s tou věcí, která si myslí, že ví vše nejlíp. No a proč mě to tak vytáčí? Zkuste hádat. Protože to je pravda!
"Siriusi, Siriusi, kdybys nebyl takový tele, kterému víc záleží na svém pochroumaném egu než na ní, tak by vše bylo jinak. Pokud si uvědomuješ Ann ti to chtěla vysvětlit, ale ty jsi ji jako správný Black nedal příležitost. Ukázal si se v pravém světle. Shodila tě přede všemi do ledové vody a ty jí to nedokážeš odpustit. Jo už se s tím holt smiř, věšela ti bulíky na nos a ty jsi jí na to skočil. Takže se buďto vzchopíš a začneš se chovat, jako by se nic nestalo-" Jo jasně ono se to lehko řekne, ale hůř udělá. A jaká je ta druhá možnost?
"No tak na tu zkus přijít sám. Pokud ti na ní alespoň malinko záleží." Tak fajn už jsi skončilo? Protože tvoje řeči mě vždy unavovaly. A dnešním dnem jsi promrhal jednu ze vzácných možností, kdy tě pustím ke slovu.
Doháje vždy dokážeš zvednout náladu. V pokoji si ještě všichni sladce spinkají. Je nic neotravuje. Mají své starosti a hádám, že nejsou tak neodkladné a důležité jako ty moje. Zase začínám své kecy.
STOP. Dnešek si užiju i kdyby padaly bomby. Prasinky jsou jednou za čas. Takže pokud nebude pršet, tak dnešek bude perfektní.
***
No fajn jen si vyberu šaty, dám si něco ostřejšího na povzbuzení a vrátím se do hradu. Nebudu se nikde zdržovat. Ještě bych mohla potkat oba z rodu Blacků, aby tady byla alespoň nějaká ta zábava.. Po dnešním snu nevím, které nechci vidět víc. Jeden mě odpuzuje, druhý mě přitahuje. Jednoho miluju, ale druhého nenávidím. A víte, na co jsem přišla? Že nevím, co ke kterému vlastně cítím. Čím dál lépe Ann. Jestli začneš milovat Reguluse, tak jsi klesla už vážně na to nejhlubší dno. No to bude asi ten největší problém a navíc Ann Malfoyová neumí plavat, takže na tom dni už nejspíš zůstane. To jsou bezvadné vyhlídky, není-liž pravda?
A víte jakou novou skutečnost jsem ještě objevila? Že Mad je nejšílenější člověk. Pokud se s ní bavíte o škole nebo o jejím životě, tak vám odpovídá pouze v jednoduchých větách a připadáte si, jako by jste mluvili s panákem plným slámy, ale když se dostanete k tématu, které ji baví, tak nezavře "ústa". Je to jako kolovrátek. Hitler taky dokázal mluvit nekonečné hodiny o ničem a stejnou schopnost výřečnosti má i Mad. Představte si jí s knírkem pod nosem a celé Německo ji bude uctívat. Celkově nechápu člověka, který vydrží mluvit o šatech, barvě, botech, kabelce, nekonečné hodiny dolazuje všechny barvy a stejně si pak vybere jiné. Tohle je závislost a měla by se léčit. Ale pochybuji a silně, že tahle divná nemoc se léčí i u Munga.
Stojím přímo naproti výkladní skříni, za kterými se ukrývají nepřeberné množství látek sešitých na jeden večer v šaty. Další ztracená hodina, kterou trávím se svou "novou nejlepší kamarádkou. Jsme si blízké jako sestry. Tak moc toho máme společného." Probůh ne Mad si bere za paraván snad patnáctery šaty. Já už se ani nedívám jaké. Sama nemám náladu na nějaký výběr. Na co bych měla mít šaty, ve kterých budu vypadat jako princezna, ale bez prince? Jen s velikým okovem kolem nohou, který se se mnou potopí a jako jediný mi na tom zmiňovaném dně bude dělat společnost. To budou dialogy.
"Ann? Co říkáš na tyhle?" ozve se Mad a stojí v žlutých šatech posázených zelenými lístky, které drží přesně linii šatů. Jsou pěkné, ale Mad v nich vypadá jako Smrt bez kosy. Asi ji dojde můj výraz.
"Fajn. Tak tyhle ne. A být tebou tak si začnu taky vybírat. Tohle je poslední obchod a jestli si žádné nevybereš, tak ti nějaké vyberu já." Ne jen to ne. Bych vypadala jako Barbie, pravá od Matella. Bloncka s růžovejma šatičkami a na vysokým podpatku, na kterém bych se tak akorát zabila. Ale byla by to sranda.. teda samozřejmě že ně pro mě, ale pro ostatní přihlížející. A možná by pohřeb vyšel levněji než svatba.
Procházela jsem obchod a netušila jsem jaké si vybrat. Takže jsem zavřela oči a hmátla mezi ramínka. Jsem zvědavá jaké vytáhnu.
Wow, nejsou špatné, co to kecám, jsou krásné. A černá barva se mi pro tuto událost hodí. Taková větší recese. Všichni očekávají, že přijdu ve světlých barvách, přece jenom je to zásnubní ples a musím vypadat jako nejšťastnější člověk, ale takhle bych mohla dát najevo, co si o celé té sešlosti myslím.
"Páni, netušila jsem, že máš tak dobrý vkus," ozvala se mi Mad za zády a na sobě měla přiléhavé fialové šaty bez ramínek. Dle mého názoru ucházející, ale mé šaty mě poměrně nadchly. Na její poznámku o mém vkusu jsem nereagovala a šla si vyzkoušet šaty. Moc jsem si nefandila, že bych je měla dobré, ale štěstí mi v tu chvíli nejspíš přálo víc. Přesně šité na mě. Neměla jsem v úmyslu se v nich producírovat a tak jsem je hned sundala dolů. Prodavačka mi je zabalila a s Mad jsme obě vycházeli spokojené, Já jsem se ale narozdíl od ní ovládala.
A konečně teď přichází příjemnější část výletu. Nějaké to osvěžení a pro mě alespoň s nějakým tím procentem alkoholu. Protože se tohle nedá vydržet. Asi se ze mě s takovou stane brzy anonymní alkoholik. Ale jak tak koukám před sebe, tak mé štěstí zůstalo asi v obchodě.
***
Připadám si jako debil, který zírá s otevřenou pusou přímo před sebe. Ne oprava, já si tak nepřipadám. Já jim jsem. Celý dnešní den v Prasinkách byl úžasný. Kluci mi zvedli náladu, ale v poslední chvíli mi spadla zase na bod mrazu. A nemůže za to nikdo jiný než má prokletá blondýnka. Musel jsem vypadat vážně jako pako, když jsem na ní zíral, ale náhle jsem si něco uvědomil. Už spolu nic nemáme, takže proč se nechovat přirozeně? Nahodil jsem tedy svou obvyklou masku a kráčel si to přímo proti ní. Nevěděl jsem, co udělám, ale jedno bylo jasný. Povedu malou válku. Ona na to má Reguluse a já…
"Madelain, jsem rád, že tě vidím…." Řekl jsem potěšeným hlasem a usmál jsem se na holku, která stála vedle Ann. Nevím, proč, ale Mad se podivně uchcechtla, jako by to čekala a právě teď se jí to jen potvrdilo.
"Já taky Siriusi, už se moc těším na ten ples…" bože ona je snad větší slepice, než jsem myslel, ale na druhou stranu můžu to tak Ann vrátit stejnou mincí. Přistoupil jsem k nim ještě blíž. Ann asi tohle nečekala a začala blednout. Připadal jsem si jako největší hajzl.
"Ty Mad mám dotaz. Na každý ples bych měl dívce donést květiny, nikdy jsem to moc neřešil, ale jakou barvu budou mít té šaty, přece jenom by to vypadalo blbě, kdybys měla modré šaty a já ti přinesl červenou růži. A jsem si jistej, že by mi matinka věnovala další z jejich skvělých poučovacích chvil a já bych se raději věnoval své společnici." Mrkl jsem na Mad a ona určitě pochopila. Vedle nás se ozvalo slabé vzlyknutí a když jsem se podíval za jeho původcem, viděl jsem už jen záda Annabell Malfoyové, jak kráčí k hradu. Nenaviděl jsem se, jak jsem se mohl snížit k tomu, abych se jí mstil. Ale už nebylo návratu. Ďáblova nabídka mě lákala.
ŠATY ANN
Šaty Madelain
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliota Eliota | Web | 24. května 2008 v 21:28 | Reagovat

Ach ne! Já myslela, že ot nebyl sen a že to mezi nimi bude už dobré! On to byl sen! Pouhé, blbé snění! :'(

Ale je to nádherně napsané! :) :)

Opravdu jedinečně. :) :)

A ty, Jenn, mákni!

2 Seemly:) Seemly:) | Web | 24. května 2008 v 21:34 | Reagovat

taky mooc pěkná kapitolka.Mě osobně se víc líbí šaty Mad ale ty Ann nejsou špatny:)

3 Teresie Teresie | E-mail | Web | 24. května 2008 v 22:59 | Reagovat

Wow!!!!! To bylo bombastický!!!!!! To jsem od Siria nečekala :( mě zklamal xD njn, ale z jeho pohledu je to jiný takže mu odpouštím :)) a moc se těším jak to dopadne. Jestli bude svatba bo nebude a tak :)). Rychle napísej další kapču prosím!!! :))

PS: Tenhle střih šatů moc nemusím xD ale je pravda, že to zvýrazňuje boky a zeštíhluje ps :)) takže to celkově podtrhuje ženské přednosti xD a myslím si, že se k obou holčinám hodí xD Zatím páááá :)) a spěchej s další!!! xD

Terinkááá

4 Jenny Jenny | Web | 24. května 2008 v 23:14 | Reagovat

Meli, tahle kapitola se ti strašlivě povedla, fakt, smekám...ten její sen, když jsem to četla poprvé, skoro jsem u toho brečela=( Nádherně napísané...je mi ctí, psát s tebou tuhle povídku.

5 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 25. května 2008 v 11:58 | Reagovat

no prostě skvělý:)))))

6 Ivi Ivi | Web | 25. května 2008 v 18:50 | Reagovat

Povedlo se! :D

7 Lucy Sallieri Lucy Sallieri | Web | 25. května 2008 v 22:40 | Reagovat

Odstřelit ho na měsíc, useknout mu hlavu a... to vše by bylo málo. Sirius je parazit. Hmyz, který nedá spát. Dost mě jako naštval. Co si o sobě myslí? Chjo... Mno, ale jinak je to skvostní kapitolka. Uno perfesto. A jak to myslíš/te, že se již blížíme do finiše? Snad ne. Vždyť píšete obě úpe skvěle, to bude škoda, jestli se to zfinišuje... Ale fakt jsi to napsala úplně nádherně, jen co je pravda (tohle jest pravda, to vím)... Mno a co máš porás s tím anonymním alkoholikem? =oD Ju a jinak ty šaty Ann jsou boží. Fakt nádherné, mocka se mi líbí. Je dobře, že chce dát nejvo, co si o tom všem myslí... ;o) Těším se na další... =o)

8 Maysie Maysie | Web | 27. května 2008 v 22:57 | Reagovat

Jak je můžeš takhle trápit?! Mell! áááá

Krásná kapča :) a ty šaty.. vyzívavý :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama