13. Kapitola: Hrát si s ohněm, se nevyplácí

14. května 2008 v 21:50 | Mel & Jenny |  *Nic není tak zlé, aby to nemohlo být ještě horší*
Další kapitolka se zrodila. Děkuji Jenny za věnování. A další je tradičně na mě.

Sedím a hledím do blba. Jedna činnost lepší, než druhá. Zapomněla bych, v mezičase ještě brečím. A když nebrečím, tak přemýšlím, kdo mě mohl sakra prásknout. Kdo...? Bohužel mě nikdo nenapadá a já se točím v kruhu dohadů a otazníků. A je mi to jedno. Alespoň si mám čím zaměstnat hlavu,protože jinak fakt netuším, co bych dělala. Sirius se mnou od toho fiaska nepromluvil. Horší je, že se mnou nejenom nemluví, ale ani se na mě nepodívá a když se náhodou naše pohledy střetnou, jeho oči zahalí závoj lhostejnosti, která mě zabodá přímo v srdci. Remus mě ignoruje a Potter mě častuje znechucenými úšklebky. Vím, že už před tím mi nevěřil a já jsem mu musela jenom potvrdit jeho postoj. Všechno se zhroutilo. To křehké štěstí , ze kterého jsem měla pocit, že pochází z jiného světa, se vytratilo. A zbyla jen hnusná, šedá realita. Déšť. Chlad. Smutek. Bolest. Lítost. A zase bolest. Za jediný svůj chybný krok jsem draze zaplatila. Zaplatila jsem vším, co jsem měla. A nezbylo mi vůbec nic. Jenom prázdno. V mém srdci i v mé duši. A jenom kvůli neznámému svědku mého poklesku. Jestli zjistím, kdo to byl, přísahám, že se mu pomstím. Protože mě připravil o to nejcennější. O důvěru člověka, kterého si nesmírně vážím a jsem mu vděčná. A také...ho miluju. Ticho Společenské místnosti narušil můj vzlyk,který jsem nedokázala zadržet. A slzy, které následovaly, jsem nechávala volně odtékat. Už zase jsem se utápěla ve svém bolu, který mě táhnul zpět do hlubin, odkud mi Sirius pomohl. Náhle, paradoxně k mým slzám, se odněkud ozvala druhá Annabell a do krve se mi vlila její hrdost. Já jsem nevinná! Pouze jsem se snažila...uznávám, že jsem nezvolila zrovna ten nejvhodnější způsob. Ale to bylo ze zoufalství! Pouze ze zoufalství...jenže to jsem neměla šanci Siriusovi vysvětlit. On sám mi to nedovolil. Kdo může za propast,která mezi mnou a ním vznikla? Vložila jsem hlavu do dlaní. Na tuto otázku jsem neznala odpověď.
***
Později,když jsem se alespoň trochu vzchopila, jsem se zvedla a s náladou na bodu mrazu jsem se vydala do knihovny. Křiklan nezahálel, což znamenalo, že nám zadal pojednání o nějakém lektvaru. Jo, je to k neuvěření, ale já netuším, co to je za lektvar. Zvláštní, jak snadno ztratíte zájem o všechno a o všechny, když se ve vašem životě něco zhroutí. Tak snad to bude vědět Evansová, zadoufala jsem. To pojednání máme totiž napsat ve dvojici, se svým sousedem. Náš rozhovor, týkající se domluvy, kdy úkol napíšeme, byl fakt záživný. Tady je ukázka:
"Kdy?"
"Kdy chceš."
"Kdy chceš ty."
"Hele, nemám čas se tady dohadovat, takže mi jasně řekni kdy?" (Byla jsem načuřená. Lily zrudla a kdyby pohled zabíjel, jsem mrtvá. Potom zřejmě napočítala do tří, aby se uklidnila.)
"V pátek, ve čtyři, v knihovně."
A bylo to.
Jako mátoha jsem nakráčela do knihovny a zastavila se u dveří. Najít Evansku nebylo tak těžký, má opravdu výraznou barvu vlasů. Tím nemyslím vůbec nic špatnýho. V podstatě, uvědomím si, proti ní vůbec nic nemám. Připadá mi jako fajn holka a kdyby mezi námi nestály naše koleje, troufám si tvrdit, že bychom se mohly spřátelit. Ale takhle...je to těžký no. Dojdu až k ní a ona zvedne oči. S nic neříkajícím výrazem mi přistrčí stoh knih, pergamen a pero.
"Zkus najít něco o původu žaberníku." řekne nevýrazně a vrátí se ke své práci. Posadím se naproti ní a otevřu objemnou knihu. Stránky jsou zažloutlé a na rozsypání. S potlačeným povzdychnutím se zahloubám do obsahu, abych nemusela zbytečně listovat celým atlasem. Evansová si mě vůbec nevšímá, hraje si na strašně zaměstnanou a mě to ticho leze na mozek. Chtěla bych se s ní začít bavit, ale bohužel nevím, jak začít. A ani nemám nápad. Čas se neskutečně táhne ,asi po hodině odložím brk a opřu se do židle.
"Tak to bychom měly." zkonstatuje Evansová a já přikývnu. Zvládly jsme to celkem rychle.
"Dobře se s tebou spolupracuje." odvážím se navázat rozhovor a Evansová na mě překvapeně pohlédne. No jo, je mi to jasný, nepokládala mě za někoho, kdo by se dobrovolně chtěl bavit s mudlovskou šmejdkou, jak s oblibou říká můj bratr a jemu podobní.
"Hele, i když jsem Malfoyová, tak nekoušu." ubezpečím ji a ona se poprvé za celou tu dobu trochu pousměje. To vypadá nadějně, pomyslím si. Jenomže dřív, než stačí něco říct, se u nás objeví Potter a v závěsu za ním se šine zachmuřený Sirius. Tak tohle bude moje smrt. Ruce se mi roztřásly a na čele mi vyrazil studený pot. Prostě psycho.
"Pottere! Okamžitě odtud vypadni!" milá Evansová přestala být milá v tu chvíli, co Pottera spatřila. Trhla jsem sebou a nechápavě jsem zírala na zrzku, která ve tváři úplně zrudla a zaujala proti Potterovi bojovou pózu. Jo, slyšela jsem něco o jejich věčných svárech, tedy spíš rusovlásčiných svárech, z Potterova postoje bylo jasný, že se nechce hádat, ale randit. Ale až takovou nenávist ze zrzčiny strany jsem tedy nečekala...
"Ale Evansová, nebuď výbušná, cholerici maj prý kratší život." reagoval Potter vesele. Jedno jsem mu upřít nemohla, jeho pohotovost.
"Sklapni a vypadni!" no, Evansový teda fantazie opravdu chyběla. Ani jsem se nedivila, že ji Potter neposlechl a pijánko se usadil na okraj křesílka, na kterém zrzka seděla. Ošila jsem se, sice si mě Potter ani Sirius, který zamračeně postával opodál, nevšímali, ale já jsem se cítila divně. A bídně. Strašlivě bídně. A navíc. Ti dva se dál pošťuchovali, Potter se snažil Evansový ukrást náš úkol a ona se ho marně snažila setřást ze svého křesílka. Pochopila jsem. Jenom slepý by si nevšiml, že Evansový není Potter až tak lhostejný, jak to hraje. Rozpačitě jsem zkoumala desku stolu a po chvíli jsem se odvážila zvednout zrak. Střetla jsem se přímo se Siriusovým pohledem. A nevydržela jsem. V jeho očích totiž probleskovalo tolik smutku a zároveň nenávisti, že jsem bez rozmyslu jako vystřelená z praku vyletěla z knihovny a na chodbě se rozbrečela. Přes slzy jsem neviděla,přesto jsem utíkala dál. O něco jsem zakopla a v mžiku jsem se se vzteklým klením válela po zemi. Vzlykla jsem, opřela jsem se zády o kamennou zeď a objala jsem si pažemi kolena. Tohle se prostě nedalo vydržet! Nemohla jsem ho vídat a vědět, že všechno to krásný, co mezi námi bylo, je pryč. V nenávratnu. Pohlcené mou chybou. Sakra...
Náhle vedle mě něco žuchlo a já jsem s trhnutím vzhlédla.
"Nechala sis tam věci." oznámil mi neutrálně Sirius a díval se přitom jinam. A v tu chvíli jsem na něj dostala strašný vztek. Který musel ihned ven, jinak by mě zadusil.
"Něco mi řekni. Jseš tak blbej, nebo slepej?!" vyjela jsem na něj a postavila se. Mimoděk jsem sevřela dlaně v pěst. Překvapila jsem ho, zarazil se, ale potom svraštil obočí.
"Proč se ptáš?"
"Vážně si myslíš, že bych byla schopná hrát na dvě strany?! Tak to mi fandíš, protože tak dobrá opravdu nejsem! Myslela jsem, že ty mi věříš!" zajíkla jsem se a na moment ztratila dech. Smutně jsem sklopila hlavu.
"Asi jsem se spletla." dodala jsem téměř neslyšitelně. Sebrala jsem z podlahy svoji tašku, kterou mi donesl ,přehodila jsem si její popruh přes rameno a pomalu jsem odcházela pryč od Siriuse, který mlčel.
***
Úplně mě svým výlevem konsternovala. Nevzmohl jsem se ani na odpověď a jen sledoval její vzdalující se postavu. Nemohl jsem se hnout, něco mi bránilo v tom, rozběhnout se za ní, sevřít ji do náruče a stále dokola jí opakovat, jak moc ji miluju. Stál jsem tam. A...nechal ji odejít. Kvůli svý zas...podělaný pýše a hrdosti. A taky žárlivosti. Přiznej si to, Siriusi, hlavní roli v tom hrála žárlivost. Jsem vůl! Většího není!
"Do prdele!" ulevil jsem si hlasitě a kopl vší silou do zdi.
***
Vpadla jsem do zmijozelský společenský místnosti vytočená na doraz. Ve svým rozčilení jsem si ani nevšimla, že je v komnatě ještě někdo jiný, než já.
"Nazdar sestřičko,kam tak chvátáš?" Lucius, kterému na klíně posedávala Narcissa a vinula se kolem něj jako liána, byl zřejmě ve velmi dobré náladě. Ale já ne. Neměla jsem chuť se s ním vybavovat, něco jsem nezřetelně zavrčela a chtěla zmizet do svýho pokoje. Bohužel mi to nedovolil někdo jiný.
"Kampak?" otázal se pobaveně Regulus, který mě čapl za ruku a stáhl si mě k sobě na klín. Zatnula jsem zuby. Jaksi jsem si ho nevšimla, byl zabořený v křesle, které ke mně stálo zády. Pokoušela jsem se mu vyrvat, ale bezúčelně, ostatně jako vždy. Kapitulovala jsem a nechala se ním obejmout a přimáčknout se na jeho hruď. Potřebovala jsem si ulevit ve své zlosti a bolu a Regulus se mi zdál jako moc dobrý cíl. Sám mi na to nahrál. Jen jsem čekala na vhodnou příležitost.
"Nestarej se." odbyla jsem ho otráveně. Do obličeje jsem mu neviděla, zato jsem si všimla úšklebku na bratrově tváři.To tedy byla společnost. Ještě, že Bella a Rudolfus byli někde v čudu. No, ale ani to situaci stejně nijak nevylepšovalo.
"Měl by sis ji trochu vycvičit." Lucius se rozhodl projevit svoje IQ kravského trusu. Zvláštní bylo, že mě to už ani nevytáčelo, ať si šplechtá co chce.
"Nech na mě." odvětil Regulus a já jsem v jeho hlase postřehla náznak podráždění. Hm, chlapeček zřejmě nemá rád, když mu někdo radí. Pocítila jsem krapet zadostiučení, když se Luciusek zaksichtil, popadl Cissu a společně se vypařili. Ve Společencce náhle zavládlo dusné ticho. Škubla jsem sebou, když mi Regulus přejel prsty po paži , ale nechala jsem ho. Už to bylo tady, zalil mě pocit radosti,protože jsem se v něm nespletla. Slastně jsem přivřela oči, když jeho ruka zamířila víš, jemně mě pohladil po krku a potom se posunul na obličej. Pevně mi sevřel paže a přetočil si mě tak, že jsme si byli v tváří v tvář a já na něm obkročmo seděla. Prstem kreslil po mých rysech, šimralo to a bylo to šíleně příjemný. Připadala jsem si jako v drogovém opojení. Naštěstí příliš slabém opojení, než abych se ním nechala ovládnout. Přitáhl si moji hlavu blíž a zaútočil na moje rty. Zřejmě jsem svého snoubence překvapila, když jsem mu v jeho smyslných hrátkách s jazykem začala pomáhat. Natolik, že pustil moje ruce a já jsem mu ihned prsty zajela do vlasů.
Cítím teplé dlaně, jak mi zajíždějí pod košili. Hladí mě po bocích, víš, po žebrech a víš...ty dlaně mi košili vyhrnou a jedním pohybem přetáhnou přes hlavu. Cítím horké polibky na svých ramenou, na svém krku...chvěju se vzrušením. Vzrušením, které není na místě, protože tohle má být jenom hra. Hra...
"Stop." můj hlas narušil atmosféru, nabytou k prasknutí. Regulus nechápavě zamrkal a zíral na mě, jako by mě viděl poprvé v životě. Jak byl chudáček překvapený, nechal mě, abych z něj slezla a oblékla si košili. Spokojeně jsem se usmála a on zbrunátněl. Cha, pochopil.
"Ty děvko."zasyčel zlostně a vstal. Zrychleně oddechoval a v temných očích mu rozezleně blýskalo.
"Ano, možná, že jsem děvka, ale tobě nedám, to si pamatuj." odsekla jsem mu. Stáli jsme proti sobě jako dva lvi v kleci a jenom čekali, kdo udělá první krok. V tu chvíli mě napadlo, že hrát si s zrovna s Regulusem nebyl dobrý tah.
"Hraješ si s ohněm, Annie. Ale poněvadž se za dva měsíce bereme, na tohle zapomenu. Protože..." naschvál se odmlčel, aby tak vynikla působivost jeho slov.
"S tím nic nenaděláš." dokončil svoji řeč. Prošel kolem mě a naschvál do mě vrazil. Zapotácela jsem se. Když za ním zaklapli dveře, svalila jsem se na pohovku. Sice jsem si udělala dobře tím, co jsem mu provedla, ale to bylo asi tak vše. Měl pravdu, sakra. Zakryla jsem si obličej rukama a se zaúpěla jsem. To jsem ještě netušila, že může být i hůř.
***
"Cože?!" Vykřikla jsem, naprosto zděšená tím, co mi právě Brumbál oznámil. Abyste chápali, konečně jsem k němu šla na tu schůzku, kterou tenkrát odvolal. A to co mi řekl...už věřím tomu, že všechno, co ve svém životě uděláte, se vám vrátí. Mnohonásobně vrátí. A aby to bylo ještě zajímavější, v Brumbálově pracovně jsem nebyla sama. Kromě mě tu byl Regulus, Sirius! a Madeleine.
"Žádnej zásnubní ples prostě nebude!" zaječela jsem a vůbec jsem se nestarala o tom, co si o mně ředitel pomyslí.
"Je mi líto slečno, o tom nerozhoduji já." Brumbál se mě snažil ukonejšit laskavým tónem hlasu a hřejivým pohledem svých modrých očí. Ale moc to nepomohlo. Raději jsem se nedívala na Reguluse, stačilo mi jen tušit jeho vítězný škleb.
"A vy, pane Blacku." oslovil Brumbál Siriuse "jste na ples také zván."
"Slečna Stowesová je taktéž zvána, má být vaší partnerkou." Madeleine lehce povytáhla obočí a Sirius jen zalapal po dechu. Já jsem se div nezhroutila. Takže...si mě bude ten ubožák kroužkovat a v tu samou chvíli...v tu samou chvíli bude v té samé místnosti Sirius?! Tohle nepřežiju! Ne! Ne!!! Tak, jako jsem utekla z knihovny,jsem teď prchala z ředitelny. S vědomím, že mi zbývá měsíc, potom černá díra, měsíc a...pád do tmy. Před kterým se nezachráním ani já sama, ani mě neochrání nikdo jiný. Když se přede mnou objevily dveře, neváhala jsem a vklouzla do nich. Komnata nejvyšší potřeby mi posloužila jako útočiště před vším a přede všemi. Tady jsem mohla do sytosti vybrečet všechnu svoji sebelítost, které jsem byla plná. Hořké slzy , které jsem prolévala nad nespravedlností světa ,mě ukolébaly až ke spánku beze snů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačenka Kačenka | E-mail | 15. května 2008 v 6:36 | Reagovat

je to nádherný, ale strašně smutný, je mi Ann líto...

2 Eliota Eliota | Web | 15. května 2008 v 14:14 | Reagovat

Nádherné! Je to tak nádherné! Moc se mi to líbí a Ann mi je táák líto. :( Proč jí pořád děláte nešťastnou? Pravda, jinak by tam povídka asi nebyla tolik poutavá, ale... Ať už se na ní obrátí taky štěstí. :)

3 Teresie Teresie | E-mail | Web | 15. května 2008 v 16:48 | Reagovat

Kráááááááááááááááááááááááááása!!!!!! Píšeš excelentně!!!! Sice po dlouhý době, ale na to já nemůžu nijak nárážet, nemám na to právo :D Cudák holka, má to blbí :((

Už se nemůžu dočkat další :)) Zatím pááááá :))

Terinkááá

4 Lucy Sallieri Lucy Sallieri | Web | 15. května 2008 v 17:32 | Reagovat

Chudák malá. Já ji to nezávidím, večírek na který nechce jít v doprovodu s Regulusem. =o)

Ale jinak je to pěkný... ;o) Těším se na další... =o)

5 Nessa Nessa | Web | 15. května 2008 v 19:25 | Reagovat

no to je náádhera!!! moc se ti to povedlo!

6 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 17. května 2008 v 17:01 | Reagovat

Prostě úžasný, jako vždycky:)

7 Izabela Izabela | Web | 19. května 2008 v 13:26 | Reagovat

Prostě hotová krása

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama