12. Kapitola: 1:0 pro Srabuse II/II

29. dubna 2008 v 15:59 | Mel & Jenny |  *Nic není tak zlé, aby to nemohlo být ještě horší*
Tak a druhá část:

Jak mohl vědět, že spolu něco máme? Vždyť to nikdy nemohl vědět. Až na Remuse a Belatrix, která nás viděla. A jsem si jistý, že za to může zrovna má skvělá sestřenice. Proboha proč já mám takovou smůlu a v jednom kuse mi někdo kazí štěstí. Jednou je to moje matka, pak bratr, pak Srabus. Asi bych se měl zamyslet nad tím, co jsem jim udělal. Stále jsem ho držel, ale zdálo se, že se chystá ve svém vypravování pokračovat. Pustil jsem ho a čekal, co z něho vypadne. Hodil jsem po něm nechápavý výraz, abych dodal na věrohodnosti, že o Ann nic nevím. Jen to, že je to Malfoyova ségra. Alespoň pro přihlížející, když o vztahu už věděl i Snape.
Ta atrapa člověka si promnula krk a křivě se na mě usmála. Byl jako chladnokrevná bestie, která přihlíží krvavému masakru a kdyby se vážně něco takového odehrálo, tak by na konci ještě zatleskal. Bohužel, musel jsem si přiznat, že v téhle situaci má na vrh on. On zahajoval další tah na šachovnici a já byl pouhý pěšák na obětování.
"No možná by tě zajímalo, že včera večer, když se vrátili.. podotýkám hodně pozdě, tak jí tvůj bratr nesl v náručí. Jako já myslel, že ho Ann nesnáší, hraje to dobře na obě strany. Jo mysleli si, že tam nikdo není, ale já holt umím být nenápadný." Já toho hajzla zabiju. Nejdřív Srabuse, protože jak vidím, tak ten se v tom vážně nehorázně vyžívá. Jeho baví mě ničit. Jeho to nesmírně baví. A dává si opravdu na čas, aby mi řekl podrobnosti. Musím se krotit. Už jsem se chystal, že mu vrazím, ale on se nehodlal jen tak zastavit ve svém barvitém líčení.
"No a pak se na něj Annabell začala sápat. Jako myslím, že kdyby tvůj bratr byl stejný jako ty. Bezcharakterní hovado, tak toho využije. Ale on není ty že? Takže jí odmítl. No myslím, že ty si vybíráš vážně prvotřídní kusy. Co?" Řekl tím svým slizkým, ale posměšným hlasem a já to prostě nevydržel. Vybouchl jsem. A prohrál na celé čáře. Zase jsem jí jednou věřil a ona mě tak podvedla. Vsadil jsem na ní a vše jsem prohrál. Ale co když je to jen nastražená past? Co když to Ann neudělala? Ale co když ano? Proboha! Komu mám teď věřit? Jo říká se, věř svému srdci, ale dneska to nebude lehké. Vrazil jsem Srabusovi malou ránu, která mu zlomila nos. Trochu jsem cítil pulzující bolest, ale ta bolest ve vnitř byla větší. V tuto chvíli se vše sesypalo, jako domeček z karet, do kterého foukl mírný vánek. Nic pro mě nebylo přednější, než si s Ann promluvit, ale jak se na ní mám dívat? Jak s ní mám mluvit? Do háje. Když se sere, tak se sere. Tenhle rok je vážně děsnej. A začalo to tím pitomým plesem. Kdybych si tam nehrál na spasitele, tak jsem si mohl užívat a nestaral bych se tady o někoho, komu ani nemůžu věřit. Ale kdybych tam nebyl, tak bych Ann nepoznal blíž a nezažil bych s ní i ty hezké chvíle. Proboha. Siriusi vzpamatuj se, nehledej v tom teď pozitiva a negativa. Přemýšej s čistou hlavou. Snažil jsem se. Ale ve mně se vedl vážně šílený boj, kterému jsem ani nemohl přihlížet. A hlavně teď myslet s chladnou hlavou, nebylo pro mě právě jednoduché. Opustil jsem kroužek čumilů a nevnímal přísahy pomsty, které za mnou řval ten bastard. Pokud přežiju těch pár hodin, tak si budu moct s Ann promluvit. Sice to bude vážně divný rozhovor a vůbec se na něj netěším, ale někdy si to vyjasnit musíme. A čím dřív to bude, tím líp pro oba.
***
Tak jo, pokud si myslí, že mě bude pouze ignorovat, tak to se spletl, stále na něj hledím a je mi jedno, že se na mě můj snoubenec dívá. Sice jen tak po očku, protože druhým okem sleduje výstřih a podotýkám dost hluboký. Jde vidět, že Mad něco takového nedělá problém. Sírius má stále hlavu zabořenou do stolu a vypadá, jako by počítal, kolik má ten stůl rýh. To mu nestojím už ani za ten pohled? Naštvala jsem ho tím, že jsem chtěla skočit? Ježiši to je fakt blbá otázka. Určitě jsem ho musela naštvat a nejenom to. Byla jsem fanaticky zaslepená a neuvažovala jsem nad jeho pocity. Sobecky jsem to chtěla mít za sebou. Takže tohle bude nejspíš důvod jeho nenadálé změny. Cítila jsem se jako Sherlock, ale pro mé ověření mi chyběl Watson.
***
Pořád se na mě dívá a já nejsem schopný jí její pohled opětovat. Nejde to. Prostě mám zvláštní pocit, že to nebyla jen past, že to fakt hraje na obě strany. Ale proč mi to tak připadá. Já, měl bych být na její straně a to co řekl ten slizák, tak bych měl hodit za hlavu, ale já víc naslouchám tomu, co si myslí můj rozum. Přece není normální, aby měl někdo tak kamenné city. Jo, konečně kluci se zvedají, takže je konec tomu bezcílnému koukání do stolu. Dodám si odvahu a kouknu se k Zmijozelskému stolu. Není tam. Ve mně se trošku zaseklo srdce, ale hned pokračovalo. Kluci už byli u dveří a netrpělivě na mě čekali. K mé smůle jsem se s někým zase srazil. Bože tohle není normální. Na škole je několik set studentů a já musím vrazit zrovna do ní. Zmůžu se jen na omluvu a raději se snažím odejít. Ale nedá mi to. Moje pošetilá hrdost mě zastaví a já se prostě musím zeptat. Já nevydržím tu nejistotu. Musím vědět, co je pravda. Bez jakýchkoliv formálních poznámek jsem na ní vypálil tu otázku, která mě na srdci nejvíce tížila.
"Je pravda, že jsi se sápala po Regulusovi?" řekl jsem to až příliš chladně a tvrdě? Ann na mě koukala jako by stála u nejhoršího výjevu dějin. Zírala mi přímo do očí a já viděl, jak jí ta otázka dokonale vyvedla z míry. V jejích očích se začaly třpytit démantové kapky a já už si byl téměř jistý, že mi Srabus nelhal. Ale chtěl jsem to slyšet od ní. Remus nás pozoroval, jako by viděl ten stejný výjev, co Ann, ale Dvanácterák ho odtáhl. Nestihl říct žádnou poznámku. Jen se sklopenou hlavou opustili místo, kde jsme doposud stáli. Mluv Annabell. Prosím. Řekni mi, co nechci slyšet, ale musím to vědět.
"Siriusi já…." Začala Ann koktat a viděl jsem, jak si snaží vymyslet nějakou výmluvu.
"Annabell, jen mi do háje řekni Ano nebo Ne, je to tak těžký?" zvýšil jsem hlas. A už jsem jen čekal jako vězeň, který ví svůj rozsudek smrti, ale který ještě nebyl porotou veřejně vyhlášen." Koukala se mi do očí a slzy jí pomalu skapávaly z obličeje na studenou podlahu.
"Ano, ale….." nadechovala se k další odpovědi. Ale já jsem na nic nečekal. Otočil jsem se a rychlým krokem jsem mířil z hradu ven. Nemůžu tomu uvěřit. Opravdu to udělala. Ale svědomí mi pokoj nedalo. Možná jsem si ji měl vyslechnout, ale teď potřebuji čas. Zklamala mě. Cítil jsem, jak se mi do očí derou slzy. Bože já Sírius Black a kvůli Malfoyové budu brečet? To jsem chlap? Setřel jsem své slzy a sednul si pod velký strom u břehu jezera. Musím si vše promyslet. Nesmím se nechat ovlivnit city. Musím udržet chladnou hlavu.
***
No nejspíš bych měla vzdát pokus o Siriusovu pozornost a sbírat se dřív, než ten magor dojí. Co nejdřív z té síně vypadnout. Zvedla jsem se od stolu a byla jsem už za dveřmi od Velké síně, když v tom jsem cítila náraz. Super, který vůl do mě vrazil. Chtěla jsem říct nějakou peprnou poznámku na jeho účet, ale jaké bylo mé překvapení, když to byl Sírius. Jeho oči se na mě na minutu podívaly, ale nepoznávala jsem ho. Zamumlal omluvu a vyrazil za Remusem a Potterem. K mému překvapení se zarazil a vypálil na mě otázku, která mě zmrazila. Byla jsem úplně mimo. Odkud to ví? A proč se mě ptá? Co když si myslí… sakra. To ne, to by znamenal konec. Do očí se mi draly slané slzy a já se je snažila zadržet. Nešlo to. Koukal na mě a já z něj měla strach. Musím mu něco říct, musím mu vše říct… ale nebude mi věřit. Je tvrdohlavý a paličatý. Moje slovo nebude mít tak silný účinek.
"Siriusi já…" ale hlas mě zradil. Zlomil se jako květina. Zlomil se a nechtěl naskočit znovu. Další jeho otázka na mě působila, jako ledová sprcha, která mě paralyzovala ještě víc. Když mu to řeknu, nebude mi věřit. A když mu to neřeknu… bude to ještě horší. Viděla jsem Remuse, jak se zklamaně vzdaluje. Vzpomněla jsem si na náš rozhovor, kdy mě varoval před mým chováním. A já si připadala, jako bych je všechny zradila, ale já jsem neudělala nic, co by se nedalo logicky vysvětlit. Musím mu odpovědět. Musím. Jinak to bude vážně ještě horší…
"Ano, ale.. " tímto slovem jsem si zavřela bránu do jeho světa do jeho srdce. Milovaný člověk se na mě podíval, a oči, ty oči mě zklamaně propalovaly. Nic jsem už nestihla říct. Otočil se a zmizel. Nešla jsem za ním. Nechápu to, jak se to dozvěděl. Nechápu ani své vlastní chování. Nechápu už nic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliota Eliota | Web | 29. dubna 2008 v 16:11 | Reagovat

Oh! Oh! Oh! *omdlela* *vyleze z podstolu*

Konečně *kácí se znova*

A já nemám čas si to teď přečíst! *propukne v halsitý pláč a omdlí zase*

Ale jen co sem zase vlezu, budu číst a číst. :) Áááách, já sjem tak nervní, co se tam stane!

2 Sawarin (Treia) Sawarin (Treia) | Web | 29. dubna 2008 v 17:49 | Reagovat

To je úžasný.. Já nemám slov.. Perfektní. A šíleně zamotaný. Chudák Annabel. Je mi jí líto. Ona za nic nemůže. Doufám, že to Sirius pochopí..

3 Eliota Eliota | Web | 29. dubna 2008 v 18:37 | Reagovat

Nádherné! Tak krásně procítěné. Je mi jich tak líto. :( Já chci, aby se na ně už konečně usmálo štěstí a byli s polu! Ber Reguluse! Chci! Chci! Chci a chci a chci!

4 Lucy Sallieri Lucy Sallieri | Web | 29. dubna 2008 v 20:48 | Reagovat

A ty kráso, proč si nenechal Sirius vysvětlit? Melísku, nějak jsi mi popletla hlavinu... =o) Ale to jako do slova a do písmene... ;o) Ale je to krásný. Ty city, emoce, názory a myšlenky  z každé strany... To je síla. By mě zajímalo a to jako docela dost, jak se to s nimi vyjasní či nevyjasní... A taky jsem jako už zvědavá na Reguluse a  Mad...  

Chjo, chudák Ann, Sevák mě tu dost nasral jako, jsem od něj čekala, že nebude taká svině, ale... Zmijozel jest Zmijozel, bohužel...

Budu vyhlížet další... ;o)

5 Maysie Maysie | Web | 29. dubna 2008 v 21:27 | Reagovat

Krásný Mel:o) A ten blbej konec je tam jako schválně co? Tss..xD

Koukejte s tím něco udělat vy dvě... =P Věrně čekám na další kapču od Jenn a asik jí budu trošlu prudit:D

6 Teresie Teresie | E-mail | Web | 29. dubna 2008 v 21:33 | Reagovat

Já omdlím!!!! To bylo naprosto excelentní!!!!! Já nemám slov!!! Prostě krááááááááááááááááááááááása :)) Ten Sev, to byla hrůza :D mě celkem nas*** :D Jsem zvědavá jak bude Mad pokračovat ve svádění :)) a taky na to jak to Ann Siriovi vysvětlí :)) Strááááááášně se těším na další kapču :))

Terinkááá

7 Nessa Nessa | Web | 30. dubna 2008 v 18:04 | Reagovat

jj je to nádhera!!!!!!

strašně se těším na další kapču!!

8 Atea Atea | Web | 30. dubna 2008 v 19:36 | Reagovat

Dokonalá kapitola :o)

9 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 30. dubna 2008 v 20:29 | Reagovat

wow... nádherný... ten konec.. no páni....

10 jita jita | 3. května 2008 v 22:21 | Reagovat

překráásný to máte holky! jen by mě zajímalo co chtěl Brumbál...

11 ŠTĚSTÍ ŠTĚSTÍ | 6. května 2008 v 18:19 | Reagovat

Kdo dostane tento dopis,at dá pusu tomu koho má rád!!!!!!!Podívej se na tenhle

dopis,byl vyslán Tobě pro štěstí.Originál je uložen u ženy z Anglie a obletěl celý

svět devětkrát.Nyní bylo štěstí vysláno Tobě.Získáš štěstí do několika dnů po

obdržení tohoto dopisu, ale musíš ho poslat dál.Nejde o žádný vtípek, poštou Ti

přijde štěstí!!!!!!!!Pošli tento dopis lidem,o kterých si myslíš, že štěstí potřebují

a Ty jim ho přeješ.Neposíle žádné peníze, štěstí se nedá koupit.Odeslání tohoto

dopisu neodkládej,prtože musí Tvé ruce do 96 hodin opustit.voják falf prý po odeslání

20 kopií vyhrál 20 milionů dolarů.Paní Dosová poprosila sekretářku, aby jí udělala 20

kopií a za několik dní vyhrála 20 tisíc dolarů.Jana Dolanová dostala tento dopis a ve

20 kopiích ho udělala, ale zapomněla je poslat.Ztratila práci, ale když kopie

opožděně poslala, získala ještě lepší práci, než měla.Pavel Bura, který dopis vyhodil

za několik dní zemřel, přerušil řetězec a nevěřil v jeho moc.Proto prosím odešli

tento doppis ve 20 kopiích a uvidíš co se stane po 4 dnech.Tento řetězec pochází z

Venezuely a byl vyslán Tobě.Byl psán Linitem Doudem misionářem z Jižní Ameriky.Kopii

by měl dostat celý svět.Po několika dnech se dočkáš překvapení.Je to pravda.Když

nevěříš pověrám dávej pozor co se po 4 dnech stane. Radši to pošli já to taky poslala.

12 jaja jaja | 9. května 2008 v 1:05 | Reagovat

preboha..ja som uplne v soku..preco musia tak strasne trpiet??..ja vzdy prezivam vsetko s tymi postavami a taketo udalosti ma len nicia..prosim ta dopraj im aj trochu stastia..vzdy ked su len na chvilku stastni vsetko sa znici..ale toho stastia maju strasne malo..myslim si ze si toho uz  vytrpeli dost..uz ich netrap prosim ta..ale kapitolka je pekna..len ma trapi ten dej

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama