10. Kapitola: Není všechno zlato, co se třpytí

16. dubna 2008 v 16:01 | Mel |  *Nic není tak zlé, aby to nemohlo být ještě horší*
Takže oslavujem.. 10. jubliejní kapča je na světě. Doufám, že jsem to moc... však víte co. Další je na Jenny a nezávidím jí její těžký ukol, ale věřím, že ona to zmákne levou přední. Viď ?:-D

Tak ta jeho omluva mě dokonale vyvedla z míry. No tak možná, že je to slabé slovo. Ne že mě jen vyvedla, ale úplně mi udělala guláš ve všem, co jsem do teď k němu cítila. Určitě tam byla nadrobno nasekaná nenávist, několik plátků hněvu a odpor. Teď vše zamíchejte s pohrdáním, přidejte špetku lítosti a dostanete mé pocity.. přeji dobrou chuť. Opět a zase můj úžasný sarkasmus. Místo toho, abych se snažila vymyslet, jak vše vyřeším, tak tady koukám do blba a myslím na to, co se s čím má zamíchat. Kdyby byl život jednodušší.
---- O půl hodiny později------
Nemohla jsem spát. Jediná věc, která mě napadala byla zbabělostí. Udělat to, zklamu všechny kolem sebe. Tedy jen ty, kteří mě mají svým způsobem rádi a na kterých mi záleží a ruku na srdce není jich moc, ale přece jenom existují. A vlastně proč bych to nemohla udělat? Sírius se z toho časem vzpamatuje a ostatní budou rádi, že mé jméno nebudou muset už nikdy více vyslovit. Ano souhlasím. Jsem sobecká, ale je to trest chtít pokoj od všeho zlého a hnusného? od Reguluse, od bratříčka, od otce a od ostatních, kteří si říkají mí přátelé jen z důvodu dobré pověsti?
Mám toho po krk. Všichni se snaží, aby na oko vypadali jako slušní… v mezích, jako úplně obyčejní kouzelníci a v soukromí by vám vrazili i pro trochu vody kudlu přímo do srdce. Ale hlodá ve mně pochybnost a svědomí, že to bude vůči Siriusovi nefér. Raním ho.. nebo mu to bude jedno. Co když jsem jen další z mnoha? Proč vždy přemýšlím.. ve stylu: co by, kdyby. Měla bych mu napsat dopis a vše mu vysvětlit, ale třeba by to pak pro něj bylo horší.
Už když jsem se ukládala pod nebesa, cítila jsem, že se něco bude dít. Něco, co jsem nečekala. A nejhorší na tom bylo, že jsem byla úplně v klídku,. V pohodě. Žádný strach z toho, co se stane. Z toho, co se chystá. Jako by se vše změnilo v obláček dýmu a vítr to jen odfoukl. Bylo mi to už úplně jedno. Prostě jsem se asi se vším smířila. Už jen ten dopis mě utvrdil, že já nikdy nebudu moct být šťastná po boku chlapce, kterého miluji.
Jen přežít. Nic jiného mi nezbývá. Ale co Sírius. Miluji ho, ale nesmím s ním být. Jeho bratra nenávidím a musím s ním být. Jaký to paradox? Jaká je na zemi spravedlivost? Kdo určuje všechny naše osudy? A co jsem mu vlastně udělala, že mě ničí. Kdyby to byl otec, tak by mi řekl, že jenom to, že jsem se narodila už byl zločin. Už jen to, že dýchám vzduch, který není hoden mému životu je provinění. A zase začínám myslet na jedinou věc. Bože já nechci být zbabělec. Utéct od všeho a jen tak to vše skončit.
------ O další půl hodinu později--------
Spánek by pro mě byl nejlepší lék, ale nejde to. Musím si vše ujasnit. V tuhle dobu snad ve společenské místnosti nikdo nebude. Tma je jako černá opona, která ukrývá krásný a šťastný svět. Jen jí odhrnout a překročit tu propast. Jen se kousek naklonit a svět by byl hned hezčí. Musí se dát něco udělat. Jak vše ukončit. Jak se zachránit.
Ano napadlo mě to za dnešní noc už po několikáté. Je to sice něco, co udělá jen srab, ale já jim nejspíš jsem, i když si stále tvrdím opak. Jsem srab a musím to udělat. Musím ho zachránit. Nejde tady jen o mě. Nic jiného udělat nemůžu. Bude to tak lepší pro všechny v mém okolí. Teď jsem se pevně rozhodla. Skončím to. Ukončím vše dřív, než by mělo šanci něco rychle začít. A pak dopadnout jako katastrofa. Ano.. už mě nic nezastaví.
Snažila jsem se proběhnout celou společenskou místností, která byla zahalena do stejné neproniknutelné tmy ani v krbu neplápolaly poslední zbytky ohně, co nejrychleji ale zároveň i nejtišeji. Dech se mi zrychloval a já to chtěla mít už za sebou. Už jsem chtěla být volná. Volná jako pták. Jen zamávat křídly a vzdálit se pryč. Slza mi ukápla když jsem si vzpomněla na ocelově šedé oči mé lásky. Bude mě za to proklínat, ale je to pro jeho dobro. Musím to udělat. Musím.
Celé mé srdce patří pouze jemu. Všechny mé myšlenky se v tu chvíli vztahovali jen na něj. Jeho usměv mě těšil, ale i děsil. Jeho oči mě vtahovali a já se jim poddávala. Když jsem byla s ním byla jsem odpoutaná od všeho, co se dělo okolo mě. S ním jsem byla v bezpečí, ale bohužel pro něj jsem byla jen přítěží. Jen kus betonu, který když se potápí ho stahuje ke dnu. Jen okov, kterého se nezbaví. Jen pouhé břímě.
Nevnímala jsem zvuky, které se ozývaly nočním hradem. Byla jsem příliš zabraná do myšlenek, v jednu chvíli se mi zdálo, že slyším něčí hlasy, ale nedávala jsem tomu přílišnou váhu. Mohl to být nějaký duch. Můj cíl cesty se pomalu blížil a já začala cítit tu tíhu, která mě obklopovala. Tu tíhu smutku a ztráty.
Schody do astronomické věže jsem vyběhla, jako by to byla jen malinká překážka v cestě za snem. Jsem na vrcholu. Nejvyšší místo v Bradavicích, ze kterého je výhled do širokého okolí a nejen to. I Výhled do hluboké rokle. Dívala jsem se přes zábradlí dolů. Začala jsem pochybovat o svém rozhodnutí. Je správné? Udělám dobře? Jedna část… rozum mi napovídal, že je to jediné řešení, které mi může pomoct, ale srdce tvrdilo opak. Bude tě za to nenávidět. Ublížíš mu! Remus tě varoval. Zvaž to! Ale já jsem přestala vnímat své srdce. Bolelo to, ale rozumné důvody skoku převládaly.
Stoupla jsem si na zábradlí. Stála jsem nohama zapřena o poslední příčku. Kdyby byla naděje, že se vše vyřeší, tak bych to nedělala. Jsem srab. Uteču. nenávidím se.
"Promiň Siriusi, Miluji tě" řekla jsem do ticha tmavé noci a předklonila jsem se. Už jsem cítila, jak mě studený vzduch vtahuje. Sbohem světe.
***
Konečně jsem šťastný, uvědomil jsem si. Konečně cítím, že se začíná vše v dobré obracet. Ann byla dnes úplně jiná. Taková veselá, jakou ji neznám. A tím, že se radovala, radoval jsem se i já. Ona je šťastná, jsem i já. Její úsměv dokáže zvrátit vše zlé, co se nás drží. Pomáhá mi zapomenout, kdo vlastně jsem. S ní jsem volný.
Jsme na tom s Ann vlastně hodně podobně, až na ten nepřehlédnutelný detail, že Ann se jim neumí vzepřít nebo možná se jen bojí a nebo nechce. Ale tahat to z ní nebudu. Vím jaké to je být jedním z nich, ale zároveň jím taky nebýt. Ale teď když jsem s ní se nemusí ničeho bát. Máme jeden druhého a věřím, že pokud budu muset, tak za ni budu i dýchat. Takové myšlenky se mi večer honily hlavou. Měl jsem vlastně hodně dobrý pocit z dnešního dne. Vše jsme si ujasnili a dokonce se nemůžu dočkat až jí ráno zase uvidím. Sice v její společnosti bude ta chladnokrevná bestie, tedy několik chladnokrevných bestií, ale to nějak budeme muset přežít.
"Tichošlape, tak co půjdeš s námi?" vytrhl mě z mého dumání James. Kam že s nima mám jít? Na hodil jsem výraz, který okolí dával najevo, že vůbec netuším vo co go? A Dvanácterák zázračně pochopil… docela mě to překvapilo, protože po tolika ranách z famfrpálu, kdy mu potlouk málem urazil kebuli, by měl být na úrovni Petra, jemu to myslí stále bystře.
"Ty mě snad neposloucháš?" řekl naoko naštvaně. "Já ti tady líčím celý dnešní večer, co máme na plánu. A ty tady sedíš, civíš na mě a neposloucháš mě? Nejsi ty náhodou do nějaké z těch svých holek zabouchej?" to ale nevydržel Remus a málem se nám udusil smíchy. Kdyby James věděl, že není tak daleko od pravdy, ale říct mu to nemůžu. Annabell by byla radši, kdyby to bylo jen naše malé tajemství.
"Uhodl jsi, že tě neposlouchám. Ale na dnešní akci se mnou musíš počítat. Přece si nenechám ujít pravidelnou ilegální pobertovskou vycházku. Tak buď té lásky, a řekni mi, co jsi vymyslel tak geniálního." Řekl jsem mu a sám jsem se v duchu musel pochválit. Poslední dobu jsem se na okolí choval, jako pes. James se rozzářil. Asi mu už moje nálada vážně vadila. A by ne. Na všechny se chovat tak, jako můj bratříček, jak by byla matka pyšná. Nedělal bych rodu snad poprvé ostudu. Dokonce i přátelům jsem musel ublížit.
-------- Po pravidelné vycházce-----
"Představte si, že by tu s náma byl i Červíček.. ten by se sem už ani nevešel." Řekl jsem jim, když jsme mířili k nebelvírské věži, všichni tři ukryti pod neviditelným pláštěm. Kde jsou ty doby, kdy jsme se pod něj vešli a ještě zbývalo místo. Teď by potřeboval nadstavit a zvláště do výšky. Chtěl jsem pokračovat v pomlouvání Petra, ale Remus mě hrubě přerušil.
"Ticho"
Zastavili jsme se a zaposlouchali se, co že jeho bystré ouška zachytili. Byly to kroky. Tiché, ale pravidelné a zatraceně rychlé kroky. Stáli jsme na místě, jako přimražení. Ne že bychom měli strach, ale spíše jsme nechtěli obdržet žádný trest a žádné body dolů.
Já jsem byl veselý, protože taková akce se nám už dlouho nepodařila, ale veškerá moje dobrá nálada vyprchala, když se kolem nás jako vítr prohnala Annabell. Plakala. Utíkala směrem k Astronomické věži. Bylo mi ji líto. Proč zas pláče. Vždyť máme jeden druhého a proč tak utíká. Asi bych měl jít za ní, ale Jakešovi by to přišlo podezřelé. Třeba potřebuje chvilku na uklidnění. A nebo jí ten hajzl zase něco provedl. A já místo toho abych mu rozbil hubu, tak se plahočím pod neviditelným pláštěm. Snažil jsem se zapřemýšlet, ale to už nás James táhl směrem k naší místnosti. V tu ránu do mě Remus šťouchl.
"Všiml jsis?" řekl potichu, a já věděl na co, tedy spíš na koho naráží.
"Astronomická věž..tobě to nenahání strach?" šeptl ještě a ve mně se najednou probudil strach. Obrovský strach, který mě kousl a nehodlal se mě pustit. Vysmekl jsem se z pod pláště a utíkal za ní. Došlo mi to příliš pozdě, co by mohla udělat. Přece by nebyla tak hloupá. Vždyť mě snad miluje. A já Miluju ji… Přiznávám se jsem zamilovaný do Annabell Malfoyové. Jakou radost by měla moje matinka, kdyby to věděla. A jakou radost z toho mám já. Já jsem zamilovaný, ale pokud si nepohnu, tak by má láska nedopadla dobře.
Byl jsem na začátku schodů. Chyběli mi ještě dobré 4 patra. Slyšel jsem z vrchu, jak Ann plakala během vzlyků jsem slyšel své jméno… to nedopadne dobře. Byla poslední myšlenka.
"Promiň Siriusi, Miluji tě"
***
Něčí silné paže mě stáhli na studenou zem. Dotyčný mě držel pevně v náručí a nejspíš se mu muselo špatně dýchat. Hlavu tiskl na mé rameno, a kdybych mu mohla pohlédnout do očí, tak bych tam našla možná i nějakou slzu, ale já jsem se stěží držela, abych nedostala záchvat pláče. Bylo mi jedno, kdo mě chytil, ale jsem mu vděčná za život. Já hloupá naivní kráva jsem si myslela, že to dokážu, ale když už jsem se nakláněla, jako by se mi opět rozjasnilo a vše, co jsem si do té chvíle namluvila, mi přišlo absurdní. Ale bylo pozdě. Už jsem mohla jen padat.
Slzy mi začali samovolně stékat po tváři. Až teď mi došlo, jak bych všem mohla ublížit. Až teď mě začala pohlcovat vina. A až teď jsem dostala odvahu, kouknout se na svého strážného anděla. V duchu jsem si přála, kéž by to byl on, kéž by mě teď chytl Sírius, ale jaké zděšení a překvapení se ve mně probudilo, když jsem neviděla jeho bouřkové oči, ale jen tmavé zornice, které na mě pohlížely plné strachu a zoufalství. Ne bohužel, nebyl to Sírius, ale jméno Black se v tomto případě dá použít taky…
"Regulusi ….???"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Enny Enny | Web | 16. dubna 2008 v 16:27 | Reagovat

Uaaa, Meli! To je upa supa kapitolka! Moc se ti povedla! Akorát mi vrtá hlavou ten Regy... Strach a zoufalství v očích? Páni, no sem zvědavá, co se z toho vyklube, takže Jenn! Makeeeej! :DDD A kdy se tam ocitne Siri? Šupa. ;o)

2 Lali Lali | 16. dubna 2008 v 17:00 | Reagovat

ty jo masakr!!!! Tohle byla vážně super kapitolka!!!! Honem další!!

3 Alexita Alexita | 16. dubna 2008 v 17:12 | Reagovat

teda, vždyť jsi to vůbec nemusela předělávat celé, jenom kousek. ale jinak fakt super, jsem moooc zvědavá na pokračování....

4 Sawarin (Treia) Sawarin (Treia) | Web | 16. dubna 2008 v 17:24 | Reagovat

Teeda.. To čumím.. To bych vůbec nečekala. No a jinak naproto úžasný.. Dokonalý.. Jsem teda fakt zvědavá, jak to bude pokračovat.. Moc se ti to povedlo Mel..

5 Teresie Teresie | E-mail | Web | 16. dubna 2008 v 18:17 | Reagovat

Co to je? :D Co tam dělá Regulus?! :D Já tam chci Siria :D néé bylo to super :)) Sice z toho, že ji chytil Regulus nejsem moc nadšená, ale něco se dít přece musí :D A ten strach a zoufalství v očích!U Reguluse :D no nic možná ji má rád, ale k tomu mi zase moc nesedí to v Komnatě nej. potřeby :D Takže jsem zvědavá jak se to bude dál vyvíjet :)) Zatím pááá :))

Terinkáááááááááááááá :))

6 Jenny Jenny | Web | 16. dubna 2008 v 19:24 | Reagovat

K Viď se raději nebudu vyjadřovat=D Jinak...tahle kapitola se ti mega mega povedla...akce, napětí, wow, Reg se nám rozjel=D Nádherná kapča...je radost s tebou psát...a tuhle povídku žeru!!=D Je to divný, ale je to tak. Ty Anniny pocity na začáztku...byly excelentní. Chválím a moc.

7 Eliota Eliota | Web | 16. dubna 2008 v 19:33 | Reagovat

No tedy... Já.. Čumim. Regulus? REGULUS? Co tam dělá tajten.. Tajten.. Měl to být Sirius! Měl! Měl a měl a měl!!! A teď je tam uvidí a bude to všechno v loji... Áááá, už teď se bojím pokračování. Honem, piš, Jenn, piš!

8 Maysie Maysie | Web | 16. dubna 2008 v 20:08 | Reagovat

Páni...jako, kdybys 10 kapitolu zakončila u toho

"promin siriusi," byla by mrtvá:-D ale přemejšlím, jestli teď nebdudeš, protože jí měl jako chytnout druhej black:-D

Krásný:o) Asi budu ničit Jenny ke kapče, ale první si chci vysomrovat OV =D

9 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 16. dubna 2008 v 21:48 | Reagovat

Ae já to nechápu.... :-/ vždyť tam za ní běžel Sirius.... Pfff....Ae napsaný to bylo krásně:)

10 Kačenka Kačenka | E-mail | 17. dubna 2008 v 6:59 | Reagovat

ou.. to nechápu kde se tam vzal...

11 Lucy Sallieri Lucy Sallieri | Web | 17. dubna 2008 v 14:34 | Reagovat

U-ups!!! Co to jako má být za blbost??? Co tam dělá Regulus? To je omyl, výdyť tam má být Siri, jako!!! Ty kráso!!! Ten konec jako fakt nečekanej, teď jsem ještě víc nedočkavá na to pokráčko. Ale když si to přeberu, tak nebýt Rega, tak Ann skočila a byla by fuč... Ale tak teď vlastně Regulus ví, že Ann miluje Siriho, takže... O problémek víc.;o)

Ale můžu říct, že se to skvěle zamotává, hlavně aby se to i vymotalo!!!=o)

Krásně, úžasně, luxusně, bombově, neuvěřitelně, zkušenecky, bezvadně, šíleně, zamotaně, úpe greatovně napsaný!!!

Se těším na další, jak se z toho vymotáte...;o)

12 Lia Lia | 17. dubna 2008 v 20:41 | Reagovat

No teda..ako ja fakt nechapem.preco sa tam pletie ten Sirius????..nechapem..no co uz..dufam,ze coskoro pochopim:)

13 melmenka melmenka | Web | 19. dubna 2008 v 11:08 | Reagovat

ahoj ...... chtěla bych tě poprosit o hlas v semifinále tady: http://iiivuska.blog.cz/0804/semifinale-sonb

,když tak písni kam potřebuješ hlas ty a já ti ho dám PS: neprosiloa bych tě ,ale do semifinále jsem se ještě nedostala a chtěla bych se dostat dál .... moc díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama