Prolog

15. března 2008 v 18:58 | Mel |  *Když tě minulost dohání*
Jak jsem slibovala mám tu pro vás prolog k nové povídce. Upozorňuji, že to není žádný slaďák. Doufám, že se vám bude líbit. Sice jí nemám ještě nějak extra promyšlenou, ale doufám, že tato povídka se vám bude líbit. je trochu odlišná od těch ostatních.
Věnuji jí Jennyskovi, Alexitě.... Bob a Bobek 4ever a taky Lusy S... myslíš, že včelka mája může Bushe porazit?

"Tak co, řekneš nám, co chceme slyšet nebo tě nejprve budeme muset donutit." Zeptala se mě vysoká bledá postava v černém hávu, která měla hlas jako nástroj samotného ďábla. I přes zvuk hlasu jsem ale moc neposlouchala, protože má mysl byla slabá a tělo se po několika předešlých kouzlech, které byli většinou zakázané, přece bych si nemohla naivně myslet, že se mi za trest místo Cruciatu dostane třeba něco jako lechtací kouzlo, vzpouzelo mému snažení udržet ho ve stavu, ve kterém bych se svému otci mohla postavit tváří v tvář.
Ano slyšíte správně, zrůda jménem Tom Rolvoj Radle má dceru. Sice se jmenuji Radlová, ale na toto příjmení nejsem vůbec hrdá. Nenávidím ho, stejně jako nenávidím jeho. Nikdy jsem nechápala mou matku, která se s ním mohla zaplést. Buďto byla do něj tak zamilovaná, že pro lásku neviděla, co je zač a nebo druhá možnost je, že jí ten parchant, jak často častuju svého otce, donutil. Bohužel na tuto informaci se matky už nezeptám a otec mi stejně neodpoví.
Odmala jsem byla zvyklá na tvrdé tresty, ale když si na vás někdo vybíjí zlost, protože má neschopné pomocníky….a to se za celý můj pobyt, který jsem strávila na jeho panství stalo nesčetněkrát, tak to není nic příjemného. Často slyším otázku, co považuji za svůj domov? Do jisté chvíle jsem domov považovala jen za místo, kde člověk tráví svůj život. Tím pádem to byl jeho dům… ale Změna názoru přišla hned, jakmile jsem vstoupila do Bradavic. Domov je jen místem, kde se cítíme dobře, kde máme zázemí, přátele a lásku, která tvoří celou rodinu.
"Mě k ničemu nepřinutíš, dovolím ti jen připomenout, že jsem jeden z tvých viteálů, otče a pokud se nemýlím tak taky poslední." Řekla jsem mu tak nejvyrovnaněji, jak jsem mohla. Strach jsem neměla žádný, teda měla, ale ne o sebe. Proč člověk, když pozná něco hezkého, tak to hned musí ztratit. Proč? Ptala jsem se vduchu sama sebe, ale odpovědi se mi nikdy nedostalo.
"Ty jeden nevděčný parchante, myslíš si, že bych necítil, jestli už byli některé zničeny? Ty mě vydírat nebudeš." Rozkřičel se na mě Voldemort a šlo na něm vidět, jak ho zpráva o zničených viteálech zaskočila. Pocítila jsem na chvíli vlnu vítězství, která ale k mé smůle trvala jen do doby, kdy mě udeřil po tváři. Smrtijedi postávající okolo byli strachy bez sebe, protože nikdy neviděli svého Pána v tak špatné náladě. Po tvrdé ráně jsem měla čest se studenou podlahou. Hlava narazila přímo o jeden schod, který prokazoval pro každého Smrtijeda stupeň oblíbenosti. Úplně spodní řady byli nováčci, či ti, co mého papínka zklamali. A samozřejmě na nejvyšší úrovni měli své čestné místo zrůdy, jo byl to Malfoy starší, Bellatrix Lestrangová, Severu Snape. A pokud bych se otci nevzepřela tak pravděpodobně i já.
Bylo to tak uklidňující nevidět mu do tváře, pokud se tím dal nazvat jeho zjev. Rána, kterou mi způsobil schod, se pomalu začala prokazovat rubínově červeným pramínkem krve, který si klestil cestu přes celou polovinu tváře. Bohužel má snaha o udržení vědomí se tímto hodně zhoršila. Snaha se vždy cenní, ale v tomto případě by byla odměnou pouze smrt, která by dokázala vykoupit mou osobu z rukou toho bezcitného šmejda.
Nevydržela jsem. Pomalu se vše začalo ztrácet do neznámé hlubiny, ve které jsem se topila. Přesné obrysy postav, které mi prokazovali tu službu, že mě odváděli někam pryč, se mi pomalu měnili v jeden velký rozmazaný flek. Jediné na co jsem v tu chvíli myslela, byl spánek a mí přátelé. Už jsem ani nevěděla, ve které části domu se nacházím. Položili mě na nějakou postel a poslední co jsem slyšela bylo klapnutí dveří a otočení v zámku….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliota Eliota | Web | 15. března 2008 v 20:27 | Reagovat

Skvělý námět! Tohle by mě nikdy nenapadlo, je to moc, moc skvělé a už se těším na první kapitolu! :)

2 Lucy Sallieri Lucy Sallieri | 15. března 2008 v 21:44 | Reagovat

No myslím, že včelka Mája s naší a hmyzí pomocí Bushe 100% porazí...=oD

Ju a jinak už jsem ti písal, že ta kapitolka je skvělá, luxusní asi ne přímo origoš, ale v tvém podání bude originální každý kousek...;o)Teď už jenom pokračovat...;o)

No a myslíám, že by se taky nějak mohlo napísati další pokráčko k Pobertům či Hadovi či k Přátelství...*psí kukuč*;o)

Ju a taky už jsem zkontrolovla úložný prostor v postýlce a jukla jsem aji za rohy a doufám, že nikde nic nečíhá, a u tebe snad taky ne, že ne?*Bzzzzzzz*=oD =oD

3 Lali Lali | 16. března 2008 v 9:58 | Reagovat

Tak to vypadá na fakt superní povídku!!! Se skvělým prologem!! Už se moc těším na pokráčko!!!!

4 Jenny Jenny | Web | 16. března 2008 v 11:44 | Reagovat

Nádhera...už jak jsem ti psala na íčku, tahle povídka mě dostala hned od začátku...tak doufám, že bude brzy new kapitola=) Strašně se mi to líbilo...

5 Kačenka Kačenka | E-mail | 16. března 2008 v 16:38 | Reagovat

téda.. dost se těšim na další kapitoly.. dcera Voldemorta..:)

6 Teresie (rose Teresie (rose | E-mail | Web | 16. března 2008 v 17:55 | Reagovat

To vypadá úúúúúúúúúúúúúžasně!!! :)...Doufám, že se to bude v době pobertů :)...nemůžu se dočkat pokráčka....a znovu musím podotknout jak strašně moc se mi líbí tvůj styl psaní :)

7 Seemly:) Seemly:) | Web | 17. března 2008 v 17:55 | Reagovat

pááni,už se těším na pokráčko:)

8 Maysie Maysie | Web | 30. března 2008 v 18:43 | Reagovat

Vypadá to zajímavě.. jdu dál..:o)

9 Naomiiiii Naomiiiii | Web | 9. dubna 2008 v 21:02 | Reagovat

Moc pěkný, zaujalo mě to, jedu na první kapču :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama