5.Kapitola: Vyděrač

11. února 2008 v 20:49 | Mel & Jenn |  *Nic není tak zlé, aby to nemohlo být ještě horší*
Tak Super spisovatelka Jenn napsala další ze svých super kapitol... musím říct, že se jí vážně povedla... upozorňuju předem.. je sice depresicnější, ale je to vážně dokonalý... no další je na mě, takže já se budu snažit napsat co nejdřív...

Jistě…." odpověděl mi po chvílí váhání. Znejistěla jsem.
"Hele, jestli ne, tak stačí říct." Ozvala se ve mě moje zatracená Malfoyovská hrdost.
"Jasně, že jo." přerušil mě už pevnějším hlasem.
"Dík." špitla jsem tiše.
"Není zač." odvětil a nastalo ticho. Nervozně jsem si začala hrát s pramenem vlasů. Zvedla jsem oči a setkala se s těma jeho, temně bouřkově šedýma. Topila jsem se v nich neskutečně dlouho a pak...to neuvěříte, co jsem udělala pak!! Normálně jsem začala brečet jak malá holka, když jí vezmou plyšovýho slona!! Slzy mi nekontrovatelně stékaly po tvářích, začala jsem si je překotně utírat. No, řeknu vám, že na mě musel bejt zajímavej pohled. Jenže jsem to prostě nedokázala zadržet, nešlo to.
***
Dezorientovaně jsem zíral na její slzy. Nechápu to, náhle mě zaplavila vlna něhy, přitáhl jsem si štkající Ann k tělu a konejšil ji jako malý děcko. Dlouhou dobu jsme tam takhle stáli na studený chodbě, až se ode mě Ann odtrhla a otírala si hřbetem ruky mokré tváře. Podívala se na mě, řasy se jí slepily do malých snopečků, ale byla snad ještě krásnější. Ehm, myslím, že by mi nestačila studená sprcha, potřeboval bych nejmíň tsunami, abych se vzpamatoval! Hrabalo mi a to mimořádně.
"Promiň..." zašeptala skoro neslyšně a omluvně se na mě koukala.
"To je dobrý..." řekl jsem a bylo mi fakt trapně. Moje rozpoložení se změnilo, když ke mě náhle přistoupila, objala mě kolem krku a zlehka se dotkla svými rty mých. Její polibek chutnal slaně, po slzách. Rozhodně mě nenechal chladným, takže jsem jí odpověděl. Stulila se ke mně ještě blíž a zajela mi rukama do vlasů. Cítil jsem, že tuhle holku musím chránit, byla v mý náruči tak křehká a zranitelná.
***
Až po nekonečně dlouhý době mi došlo, co to tu dělám! Bože, já se tu líbám se Siriusem a vůbec nemyslím na to, že kdyby to prasklo, ten hajzl by ho zabil. Urychleně jsem se vymanila ze Siriusovy teplé náruče, zamumlala něco ve stylu promiň a zbaběle utekla.Sakra, já jsem se snad zbláznila! Letělo mi hlavou, zatímco jsem chvatným krokem spěchala do Zmijozelské společenské místnosti. Čím víc jsem se přibližovala ke společencce, tím víc jsem se bála, že Bella něco vyžvanila. Měla jsem strach, ale ne o sebe. O Siriuse, jediného člověka, který mi dal znovu chuť žít, i kdy jsme spolu mluvili jen párkrát. Ale to, co se stalo dneska, se nesmí opakovat, zařekla jsem se. I když se mi to líbilo. Zrudla jsem a radši jsem urychleně vklouzla do místnosti v nezaměnitelných, stříbrno- zelených barvách. Bohužel, jsem se nepletla, podle ledového výrazu mého snoubence, který tam na mě čekal a pomstychtivého a zároveň krutě pobaveného obličeje té mrchy, která tam se založenýma rukama postávala vedle něj, jsem pochopila, že Bella rozhodně nezůstala ticho.
***
Zamumlala něco, v čem jsem pochytil slovo promiň a zmizela. Zůstal jsem zírat na místo, kde ještě před chvílí stála a v nose měl pořád její levandulovou vůni. Po asi dvou minutách, kdy jsem tam takhle čučel do prázdna, jsem se vzpamatoval a pomalu se vydal na opačnou stranu, než ona, k Nebelvíru. Měl jsem v hlavě naprostej zmatek, nechápal jsem, proč utekla a taky, což bylo horší, jsem nechápal sám sebe. Ona pro mě přece nic neznamenala ne? Jenom jsem jí pomohl, když byla ve srabu…namlouval jsem si, ale sám jsem věděl, že nemám až takovou pravdu. Zkusil jsem svoje myšlenky hodit za hlavu, nechtělo se mi tím zabývat něčím, co pro mě bylo nový. Do týhle doby jsem měl pohodovej život, do té doby, než jsem blíž poznal Ann. Chtě nechtě mi tahle holka ležela v hlavě víc, než bych si přál a to mě štvalo. Procházel jsem dlouhou chodbou, když na mě náhle někdo zaútočil zezadu a já se zřítil na zem. Hned na to jsem utržil dva pořádné kopance do břicha, zaúpěl jsem. Vyhrabal jsem se na nohy a pokusil se prohlédnout tmu, pak jsem zachytil nějaký pohyb, naslepo jsem vyrazil pěst a podle bolestného vyjeknutí, jsem poznal, že jsem svůj cíl zasáhl. Jenže jsem se přepočítal, ten, kdo se tu ze mě snažil nadělat třísky, nebyl sám, těch zbabělců bylo víc! Někdo mi vrazil pěstí do obličeje, ostrá bolest mě na chvíli uzemnila, ale pak jsem se začal rvát jako rozzuřený býk.
***
"Kde si byla?" zazněla první otázka od černovlasého chlapce, z jehož očí jsem nedokázala nic vyčíst. Rozhodla jsem se nedat nic najevo.
"Do toho ti nic není." odsekla jsem a pokusila se kolem něj projít. Hmátl po mně a pevným stiskem svojí hnáty mi útěk znemožnil.
"To se pleteš, do toho je mu hodně, že se olizuješ s krvezrádcem." vyvedla mě z omylu Bella a krákoravě se uchechtla. Ta mrcha! Neodešla, jak jsem se já a Sirius domnívali, ona se normálně vrátila a špehovala nás!! A potom to samozřejmě celé nabonzovala...
"Ty mrcho!" zaječela jsem a kdyby mě Regulus tak pevně nesvíral, poupravila bych jí ten její uštěpačný ciferník!
"Pusť mě!" zaječela jsem na Reguluse, s ním to ani nehlo. Vytáhl mě z místnosti a i když jsem se bránila, vlekl mě chodbou směrem k Nebelvíru. Zaslechla jsem nějaké zvuky o kus dál od nás. Regulus mě i přes můj odpor odtáhl za nějaký sloup, vytáhl hůlku, sykl Lumos a světlo namířil do tmavých zákrutů chodby. To co jsem uviděla, mi vyrazilo dech. Sirius ležel na zemi a i když se snažil bránit, ranám, které ho zasypávaly, nedokázal uhýbat. Ten hajzl na něj poslal celou partičku Smrtijedů!! Udělalo se mi špatně,nemohla jsem ani mluvit. Vyrvala jsem se Regulusovi a chtěla jsem k němu, k Siriusovi, zachránit ho.
"Nikam, jestli teď cekneš..." zadržel mě Regulus a pak si můj vyděšený obličej natočil k sobě.
"Je to tak jednoduchý...ukončím to, pod tou podmínkou, že tomu zrádci zítra povíš, že to, co se mezi vámi stalo, byla jen hra...A pokud nebudeš dostatečně přesvědčivá..." odmlčel se a významně pohlédl na svojí hůlku. Zamával se mnou vztek.
"Myslíš si...že mě můžeš takhle vydírat?" zasyčela jsem. Potichu se uchechtl.
"Promiň, ale v této situaci můžu všechno. " Nenávistně jsem ho provrtala očima. Připadala jsem si jako ryba chycená do sítí. Neměla jsem na vybranou. Otočila jsem se na tělo, které se už jen chabě snažilo odporovat a potom jsem se obrátila zpátky Reguluse a nepatrně jsem kývla. Ušklíbl se a křikl:
"To stačí."
Vydechla jsem úlevou, jakmile s tím konečně přestali. V očích mě zaštípaly slzy, když mě můj snoubenec odváděl jako vězně pryč, pryč od bezvládně ležícího člověka na studené dlažbě.
***
Nespala jsem. Celou noc, celou tu dobu, kdy svět kolem mě ovládala paní Noc, jsem nezamhouřila oči. Přemýšlela jsem. Dívala jsem se na strop nad sebou a nechávala volně odtékat slzy. Prý každá slza tvoří jedno slovo příběhu, kvůli kterému člověk pláče. Můj příběh byl o Siriusovi, kterého jsem měla zítřkem nadobro ztratit. Jaká je to spravedlnost? Myslím, že spravedlnost neexistovala. Alespoň pro mě ne. Zavřela jsem oči a zaťala zuby.
Ráno mě probudily ostré sluneční paprsky. I když za okny bylo ráno v plném proudu, já jsem zůstala ve v osidlech tmy. Jako ve snu jsem vstala a oblékla se. Hořce jsem se pousmála, když jsem na sebe pohlédla do zrcadla. Byla jsem vystrojená, jako na pohřeb. Černá sukně, černé tílko, černá mikina, černý hábit. Černě podmalované, zarudlé oči. Moje bílá pleť ostře kontrastovala s mým ohozem. Odlepila jsem se od zrcadla, vyšla z pokoje a zavřela za sebou dveře.
Regulusovi, který na mě čekal ve společenské místnosti jsem nevěnovala jediný pohled. Připojil se ke mně a společně jsme zamířili do velké síně na snídani. Sedla jsem si na lavici u Zmijozelského stolu a zírala do prázdna. Hrklo ve mně, když se můj pohled spojil s pohledem šedookého chlapce. Nos měl přelepený náplastí a přes jednu tvář se mu táhla modrofialová modřina. Rychle jsem očima uhnula a snažila se na sobě nic nedat znát.
"Netvař se jak u mučení." šeptl Regulus. Ignorovala jsem ho, blba. Všimla jsem si, že se Sirius i s přáteli zvedl od snídaně a zamířil ven ze síně. Cestou mi věnoval ještě jeden zamyšlený pohled, snažila jsem se tvářit neutrálně s maskou povýšenosti.
"Jdeme."
Zarazila jsem těžký povzdech, který se mi dral z hrdla a vstala jsem také. Regulus mě samozřejmě doprovázel, nenechal si ujít pohled na moji prohru, hajzl. Jiný slovo jsem pro něj opravdu ve svém slovníku nenašla. Prošli jsme dveřmi a Regulus mě pošťouchl směrem k Siriusovi, který šel i s Potterem, Lupinem a Pettigrevem před námi.
"Blacku?" ozvala jsem se tím nejmrazivějším tonem, kterého jsem byla schopná. Otočil se na mě a zůstal stát na místě.
"Běžte, doženu vás." řekl svým přátelům a ti s překvapenými obličeji odešli.
"Víš, jen jsem ti chtěla něco oznámit." začala jsem. Musela jsem se pochválit, šlo mi to opravdu dobře. Siriusův výraz ztvrdl, když jsem jednou paží objala Reguluse kolem pasu. Ten si mě ihned přitáhl těsněji. Bylo mi mdlo, ale musela jsem to dokončit.
"To včera co se stalo...to byl omyl a velkej...Nikdy bych se se zrádcem vlastní krve, jako jseš ty, nezahodila. Doufám, že jsi mě pochopil." pronesla jsem chladně a dodala svému výstupu na dokonalosti, když jsem hluboce políbila Reguluse. Po chvíli jsem se od něj odtrhla, vyhnula jsem se Siriusovým očím, plným smutku a zklamání a odešla jsem v obětí s jeho bratrem.
"Nemýlil jsem se v tobě!" křikl za mnou Sirius a já jsem pevně zavřela oči. Tuhle větu si budu pamatovat do konce svého života.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačenka Kačenka | E-mail | 12. února 2008 v 6:52 | Reagovat

jů to bylo tááák smutný.. :)

2 maggie maggie | Web | 12. února 2008 v 17:08 | Reagovat

no nádherny, jenny!!:))fakt krásný a ten konec byl strašně smutnej....a že ten regulus je ale hajzl, co?je mi ann líto....ta si to nezaslouží... :(

3 Eliota Eliota | Web | 13. února 2008 v 16:45 | Reagovat

Oooo.... Proč mi to děláš? Víš, jak to prožívám? Zvláště, když tam je můj miláček Sirius? :'( Chudáček... :'( :'( :'( :'(

4 Maysie Maysie | Web | 13. února 2008 v 20:15 | Reagovat

Úžasný, takže makej s další! Moc se těším :o)

5 Lucy Sallieri Lucy Sallieri | 15. února 2008 v 13:31 | Reagovat

Tak sem se sem jukla a zjistila jsem, že se mi ten koment nějak neuložil. Tak teda znova.=o) Krásný. Moc pěkný, ale i dojemný.

Je mi líto Ann, vždyť si jí Regulus vůbec nezaslouží... A taky mi je líto Siriuse, že ho tak trápíte, ale na druhou stranu je dobře, že jí věří a ví jaká doopravdy je...

Jo a ještě bych chtěla podotknout, že tam nějak vůbec není Lucius. To je jako by ho Regulus nahradil. I když není vůbec třeba, aby tam byli oba. Stačí jeden kus ledu=oDLedovec neni za potřebí;o)

Jinak doufám, že bude brzo další(aj k jiným povídkám)...

6 Trinity Trinity | Web | 17. února 2008 v 16:03 | Reagovat

Ahoj, máš to moc pěkný, slova jsou málo!!

Nechtěla by si se spřátelit??

7 Lucííík999 Lucííík999 | Web | 18. února 2008 v 13:25 | Reagovat

Ten hajzl...to snad není možný....takhle ji vydírat....že ho hanba nafackuje....doufám že mu to Sirius někdy oplatí.poslat na něho svoje kamarádíčky aby ho zřídili....tsss....chudád Anabell...ale musím uznat že to zahrála fakt suprově....co zahrála..ty jsi to skvěle napsala...celá tahle kapitolka je úžasně sepsaná..fakt nemám slov...doufám že brzo bude další kapitolka....:-)

8 Lali Lali | 18. února 2008 v 16:38 | Reagovat

Tohle byla nádherná kapitolka!!! Jo a taky musím říct, že tahle povídka je naprosto úžasná!!!! Tak jen tak dál holky!!!!

9 moja moja | 20. února 2008 v 16:27 | Reagovat

Ach jo....... nemám daleko k slzám :((( doufám že to skončím happyendem nebo se fakt rozbrečim jako malý děcko :(((

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama