4.Kapitola: Co vůbec chceš?

27. ledna 2008 v 16:26 | Mel & Jenny |  *Nic není tak zlé, aby to nemohlo být ještě horší*
Takže jsem si pohla s další kapitolkou ke společné povídce s Jennys. Já jsem s ní spokojená a doufám, že Jenny taky.
Také se omlouám všem, kteří čekají kapitolu k Pobertům a Hadovi, ale neměla jsem nějak inspiraci. Doufám, že to během týdne napravím.
Věnuju jí svým zlatíčkům Jenn, za to, že mám možnost s ní psát povídku a taky za všechno.... však víš. Dále pak Enny, která mi vždy upe skvěle zlepší náladu, Andy, protože s ní si vždy upe skvěle pokecám a nezapomeň Deep a Burton 4ever a taky Tabb, díky ti ještě jednou moc za ty skladby... musím říct, že mi fakticky hodně pomohli a těším se na další setkání. Nějak jsme totiž opoměli ten film Alvin a Chipmunkové.... Jo a Enn ty piškoty ještě někde jsou... určitě:-D
Těším se na vaše komentáře...

"Halóóó, Země volá Siriuse Blacka…." Ozývalo se mi u hlavy už po čtvrté a já na to nijak nereagoval.
"No tak, Siriusi, Co ti…přelítlo přes nos? Tváříš se, jako zhrzený milenec…" teď už přišli mí kamarádi do přímého útoku.
"Co? Říkali jste něco?" snažil jsem se zase tvářit jako starý, spokojený a trochu nafoukaný Sírius. Uznávám, že se mi to moc nedařilo….
"Siriusi…" začal vážně Remus… oou když on začíná vážně, tak to obvykle má dobré výsledky, protože on z každého vytáhne i to co by nikdo nikdy neřekl.
"… od té doby, co jsi přitáhl do kupečka Jemese, si nic neřekl, sedíš tu jako tělo bez duše a očima koukáš do prázdna. To fakticky není tvůj styl. Tak mi hned vyklop, co ti je…"
"Reme díky, že se tak pečlivě staráš, ale mě opravdu nic není…" snažil jsem se přesvědčit kamaráda, ale ono se to přesvědčovalo těžko, když jste si tím ani vy nebyli jistí. Ano musel jsem uznat, že mě ta štětka Annabell docela zklamala. Myslel jsem, že není stejná jako oni, ale už vím, že nikdy nebudu myslet. Docela mě to i píchlo u srdce. A že bych i žárlil? Hej tak to ne… takhle si snad Siriusi neklesl. Za prvý žárlit na tu nafoukanou nánu, za druhý na svého primitivního bratříčka? Ježiši já si musím najít nějakou holku, protože to se mnou jde z hodně příkrého kopce a jsem si jist jednou věcí. Nechci dopadnout tvrdě na zem. Tak jo začínáme… Bradavice, můj perfektní a jedinej domov. Musím se přece radovat….
"Hele kluci neměli bychom už vystupovat? Jako jen tak náhodou sleduju, že vlak se začíná pomalu ale jistě zastavovat….." ozval se z koutu.. náš Péťa. Poprvý řekl něco chytrého.
"Reme, máš v inteligenci konkurenta.." ušklíblo se to střapatý pako vedle mě… náš vlkodlačí přítel se jen zašklebil a už vycházel ven, protože jako primus musel dát další pokyny…. My jsme s klukama osaměli a na mě zase dopadla ta depresivní nálada.. já nechápu co to se mnou je. Chovám se jako bych byl v přechodu. To je tak maximálně moje matka. Do zastavení vlaku z nás nikdo ani nepromluvil. James asi přemýšlel o své jediné lásce Evansový a Petříček určitě počítal kolik chodů na hostině sní.
"Už pomalu pujdu a zaberu nám kočár." Řekl jsem jim a vydal jsem se chodbičkou k dveřím vlaku. Hvízd parní píšťali mi zase zvedl trochu náladu. Byl jsem domovu blíž a blíž. Konečně vlak s kodrcáním zastavil a já vystoupil jako jeden z prvních. Hned jsem si to zamířil k jednomu z kočárů. Jáká smůla pro mě byla, když už byl obsazenej.
"Ty…" vydal jsem pouze ze sebe, ale to už do mě vrazil James, že zdržuju a ani jsem mu nestihl říct, že je kočár už obsazený. Teda skoro. Ale pro mě byl.. nechtěl jsem dýchat stejný vzduch, jako ona.
***
Vystoupila jsem z expresu a viděla ho…. Hrad byl v dáli tak nádherný. Nikdy bych netušila, že toto místo budu milovat víc než svůj domov…ehm domov. Však víte. S rychlostí blesku jsem si sedla do nejbližšího kočáru a čekala až se pohneme z místa. Z mého příjemné čekání mě vytrhlo rázné otevření dveří. Normálně jsem se lekla, že to bude Regulus. Nebyl, ale byl to jeho bratr. Což mi tak zlé nepřišlo. Jenomže mě trochu zarazil jeho tón. Tak chladný a nenávistný.
"Ty…" chtěl nejspíš pokračovat, ale Jeho kamarádi mu to znemožnili. Natlačili ho do kočáru a on byl nucen sedět přímo naproti mně. Netušila jsem, co se stalo a bylo mi to líto. Ještě u nás v altánu jsem měla pocit, že by se naše nevraživost mohla změnit. Bavili jsme se spolu docela normálně a dokonce jsem mu chtěla vykecat vše co jsem měla tehdy na srdci. Ale teď jako by byla před námi zase ta neviditelná a nepropustná zeď. Koukal svými bouřkově šedými kukadly ven a já si právě v tu chvíli všimla, že někoho pozoruje. Podívala jsem se též tím směrem a uviděla svého snoubence jak poskakuje po jedný noze a nadává přes celou stanici… nebudu vás pohoršovat, stejně tyto nadávky byli na mou osobu…
Zdálo se mi to nebo jsem viděla v Siriusově obličeji mírný ale za to spokojený obličej.
Po chvíli přiblblého uculování se mě zeptal… sice stejně ledově jako před tím, ale navázal řeč. Jeho kamarádi moc nevnímali. Každý přemýšlel o něčem důležitém.
"To byla tvoje práce?" pohodil hlavou směrem k oknu. Já se vítězně usmála, protože když je Regulusovi zle tak má Siri Vánoce.
"Jo…." Řekla jsem trochu nesměla…. " chtěl si dokázat, že jsem poslušná holčička…" dodala jsem pak znechuceně. A udělala obličej jako když se snažíte vydávit nějaké jídlo. "Však víš proč…."
Sírius jen pokýval hlavou a tím skončil celý náš rozhovor. U hlavní brány jsme se rozdělili a já si to s velkou nechutí zamířila přímo do hadího doupěte. Moc se mi tam nechtělo, protože jsem tušila, že mě trest za mé chování nemine.,
***
Pohled na poskakujícího a nadávajícího Reguluje mi zvedl náladu, ale názor na tu holky jsem nezměnil. Uvidím, jak se bude chovat dál. Musím uznat, že svému bratříčkovi docela závidím. Je to pěkná holka, ale ty rysy typické pro Malfoye jsou u ní stejně výrazné jako u jejího bratra.
"Proboha Petře, zkus alespoň jednou jíst jako civilizovanej člověk a ne jako himalájský Yetty." Snažil se Remus o zcivilizování Petegrewa. Nedával jsem mu přílišnou naději.
"Hej Evansová …" začal zase svou marnou snahu James…. " dneska ti to fakt sekne…"
"Hmm. Díky," řekla Evansová a dál se nevyjadřovala. Můj Kámoš z toho byl tak Happy, že ho neposlala… však víte kam.., že málem obejmul Červa. Ale to se rychle zarazil a pak se až do odchodu do ložnic blbě uculoval. Tohle mi chybělo. Sice úkoly a tresty moc ne, ale to k tomu patří taky… Jakešovo " Hej Evansová" už bylo na dením pořádku a marné pokusy Remuse o převýchovu Petra…. Na každém kroku obdivování a sledování dívčího osazenstva mi vždy zvedlo náladu. Prostě jsem byl doma.
Když jsem se zvedal od stolu, zabloudil jsem pohledem kousek za nás… seděla tam banda Zmijozelských a Reguluj právě ne pěkně držel Ann a ta se mu snažila vykrouti. Povedlo se jí to a s rázným krokem vypochodovala ven.
"Siriusi… jdeš? Čekáme jen na tebe…" ozval se blízko mě James…
"Ty Dvanácteráku já hned přijdu… zahlídl jsem novou krásku…" uculil jsem se na svého kamaráda.. ten jen pokrčil rameny a vyšel ze síně ven. Já se vydal za Annabell.
***
Zařazování jsem nevnímala a ani hostinu. Bylo mi zle, protože ta ochechule co seděla vedle mě si na sebe vypatlala snad všechen parfém a smrděla mi tím přímo pod nosem. Mému bratrovi to zjevně nevadilo a stále se k sobě přisávali jako dvě pijavice. Vedle mě seděla Narcisa, ale to jste všichni určitě poznali. A z druhé strany… jaká pocta pro mě… to by jste nikdy neuhádli… Regulus. A kdyby mě kolem pasu nedržel tak už jsem dávno odešla.
"Můj drahý nastávající…" řekla jsem medovým hlasem, ale v obličeji bylo vidět znechucení. "Když budeš tak laskav a sundáš ze mě tu tvou slizkou hnátu, tak tě neobhodím." Regulus si mě s velice pobaveným pohledem prohlížel, ale po asi 20 vteřinách přestal. Ha došla mu ona slova, která jsem před chvíli vyřkla. Sakra proč má tak dlouhé vedení. To budou manželské hádky. Budu muset čekat za jak dlouho mu vždy dojde význam mých slov, ale má to výhodu. Možná mi tím dá vždy náskok k nějakému dalšímu útoku. A nebo úniku.
"Takhle se mnou mluvit nebudeš…" sykl po mě a uchopil mě tvrdě za zápěstí. Držel mě za ruku a díval se mi do očí a pak se podíval na svou hůlku a já už naprosto dobře věděla, co mi chce naznačit. Pokud nebudu poslušná holčička, tak mě čeká příjemně strávený večer a noc.
"Hele já si s tebou můžu mluvit jak chci. Nejsem tvůj majetek….."
"Ještě ne" procedil mezi zuby… " ale brzo budeš"
"Jseš odpornej…" s tím jsem se mu vytrhla a rázně odpochodovala směrem ven z Velké síně. Kdybych nebyla rozčílená, asi bych si všimla, že za mnou někdo jde…. No to bych ale nebyla já. Procházela jsem kolem pár soch a brnění. Všechny házely fakticky strašidelné stíny.
Nechápu, jak to udělala, ale zničehonic se přede mnou zjevila ta černá mrcha, která si říkala Belatrix. Fuj hnusný jméno…. Stejně hnusný jako její duše. Musím uznat, že mě to krapet vyvedlo zmíry. I když co by mi mohla tahle trubka udělat… jo dobře hodně.
"Všimla jsem si…" začala svým odporným hláskem. "Jak se chováš k mému bratránkovi… Víš že mu to ničí srdce?"
"Cože? Dovol abych se zasmála… hahaha… on žádné nemá. Stejně jako všichni, co si říkají členové Zmijozelu. Tam srdce mít nikdo nemůže. A kdo jej má, tak na to doplácí a hodně draho…. Belatrix, nesnaž se mi namluvit, že tě zajímá vztah mezi mnou a Regulusem." Řekla jsem jí naštvaně, protože mě stále zdržovala, od chvíle, kdy si konečně budu moc vychutnat krásný a poklidný spánek.
"Jistě že zajímá a myslím, že na tvé převýchově by se měli podílet všichni tvý přátelé. Je to pro tvoje dobro. A to ti neříkám jen jako budoucí nevím co, ale jako dobrá přítelkyně." Jáj ona a dobrá přítelkyně… to je fakticky hustý vtip.
"Ale Bello víš, že tady čarováním a zabýváním se černou magií jen mrháš svým talentem?"… hodila po mě dost nechápavý pohled. Kdyby byla bloncka, tak se nedivím. "no myslím, že s tvým vtipem by jsi se víc uplatnila v Mudlovském kabaretu." Slovo mudlovský jsem pořádně zdůraznila a sledovala jsem hodně pobaveně změnu v jejím obličeji. Asi jsem jí pořádně naštvala, protože vypadala jako tlakový hrnec před vybuchnutím. Pomalu jsem se otočila na druhou stranu a radši jsem se chystala vypadnout, protože dráždit hada….. je hodně nebezpečný koníček.
"Kam si myslíš, že jdeš." Ozvala se rudá od zlosti má "přítelkyně".
"No tak mám na plánu jít si vybalit, pak si dát sprchu a nakonec ulehnout do postele." Řekla jsem jí a stále jsem k ní stála zády, ale čekala jsem, že každou chvilku na mě vypustí nějaké kouzílko z její černomagické sbírky. Ale zatím nic nepřicházelo. Omyl.
Čekala jsem hodně prudký náraz o zeď, stav bezvědomí, nějaké fyzické zranění, ale ono nic.
***
Sakra, kde jí mám v tom hradu hledat, že já neřekl Jamesovi o plánek. Tak jo půjdu na to logicky. Člen Zmijozelu nepůjde nikdy nahoru. Takže když půjdu směr sklepení, tak bych na ní mohl narazit. Vyrazil jsem tedy sprintem, ale asi po 2 minutách jsem zaslechl hlas mé "milované" sestřenky.
"Všimla jsem si…" začala ta proradná můra a já se rozhodl, že zatím nic nepodniknu. Poslechl jsem si celý jejich rozhovor. Annabell má docela kuráž. Fakticky by mě zajímalo, jak je o teda mezi ní a mým bratrem. Boha jeho, Siriusi Blacku, proč ti záleží na takové blonďaté mrše… ze svého přemýšlení mě vytrhlo slovo Mudlovský, které jak jsem předpokládal dorazilo Belatrix a ta se chystala vyřknout nějaké kouzlo. Měl jsem jediné štěstí, že jsem stál za tou černou sviní. Když se napřahovala hůlkou, vytrhl jsem jí a ona jen zamumlala kouzlo. Annabell stála naproti nám otočená zády a šlo vidět, že právě v tuto chvíli se připravuje na náraz nebo něco podobného.
"Bello, Bello… ty jsi se vůbec nezměnila. Pokaždé útočíš zezadu jako zbabělec. Víš, že se to na někoho tvého jména vůbec nehodí? Děláš Blackům jenom ostudu."
"Jasně Siriusi, hlavně, že ty mu prokazuješ čest a úctu co?" prskla po mě Blacková. Ann nás sledovala dost pobaveným pohledem. Asi neměla mou sestřenku moc ráda, já se jí teda vůbec nedivím.
"Ne mýlíš se sestřenko, já jim neprokazuju ani čest, ani úctu a ani tu ostudu, já jméno Black raději nepoužívám." S tím jsem skončil a hůlku, kterou jsem držel v ruce, jsem rozlomil na dvě poloviny. Jak to udělalo Křup. Tak Bella dosáhla vrcholu naštvanosti…
"Ty jeden proradném krvezrádce, ty prašivej mudlomile… přísahám, že tě jednou zabiju. Dovoluješ si až moc… já tě zničím. Budu se dívat, jak se tvé tělo prohýbá v bolestných křečích a až vydechneš svou duši, budu ten den slavit jako národní svátek a nechám ho zapsat do historie." Prskala na všechny strany slova nenávisti a zášti.
"Neslibuj Bleatrix. Znáš rčení… sliby chyby?" zasmál jsem se jí do obličeje a hodil jí obě poloviny hůlky. Aniž by něco řekla, tak se otočila a vyrazila asi do zmijozelské místnosti a tam nejspíše žalovat.
"Promiň Annabell, nejspíš jsem ti způsobil další problémy.." začal jsem se omlouvat… cože já a omlouvat. Hej vzpamatuj se Tichošlápku.
"Za co se omlouváš Siriusi?" řekla trochu zmateně Ann. Já jen pokrčil rameny a chystal se odejít. Zastavila mě její slova.
"Děkuji, a platí ještě tvá nabídka? Zeptala se trochu smutně? Chvíli jsem přemýšlel jaká, ale došlo mi to.
"Jistě…." Vydal jsem ze sebe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jenny Jenny | Web | 27. ledna 2008 v 17:27 | Reagovat

Tahle kapitola je bombová...prostě a jednoduše užasná a skvělá, když jsem to četla, tak sem se u toho chlámala jak postižená, hlavně to o tý konkurenci v chytrosti a to co se stalo mezi Bellatrix a Sirim, to bylo naprosto perfektní!!!!!! Ty jo, jak jí zlomil hůlku, se divim, že se nerozprskla na kousíčky=D I když nevim, jestli by to byla výhoda, mít tu hnusnu rozprskanou všude kolem sebe=D No nic, mě hrabe...a taky se mi moooc líbilo to s tím mudlovským kabaretem, to bylo nepřekonatelný=D Prostě tahle kapitola se ti vyvedla úplně jedinečně, ale u tebe to není změna, píšeš fantasticky pořád...líbí se mi tvůj styl psaní i humor...a jsem strašně moc ráda, že tuhle povídku píšu z tebou=) Akorát, mám jednu výtku, sakryš, jak mám navázat na ten konec??? Jako jsem v kelu=D Víš co ti řeknu? že se strašně moc těšim na další kapitoly od tebe...jo a mohla by si přihodit i něco k Hádkovi (víš jak tuhle povídku zbožňuju) a ke zlatu....Takže hop hop (tohle strašně ráda používá naše angličtinářka, vždycky mě z toho mrazí po zádech=D=D) pohni s další kapitolou=) Nebo přijde pomsta...sice nevim ještě jaká, ale když zrestartuju svůj zabržděnej mozeček, vymyslím určitě něco krutýho=D

2 Jasane Jasane | E-mail | Web | 27. ledna 2008 v 18:02 | Reagovat

Krásné.....!!!

3 Enervate Enervate | Web | 27. ledna 2008 v 19:31 | Reagovat

Peckaaaaaaaaaaaaaaaaa, Meli ty jedeš. :o)) Ty vado, já se těšim na kapču od Jenn, a upe hafec. Skvěle se to rozjíždí! :o)  Piškoty! Bezvaaaaaaaa ... Kdy dáme další akci? :o)))

4 Enervate Enervate | Web | 27. ledna 2008 v 19:32 | Reagovat

Jo a kujíííííííí za věnovaní. :o*

5 maggie maggie | Web | 27. ledna 2008 v 19:52 | Reagovat

krása!!a ten konec byl asi nej...fakt sladký a to jak sirius bellu dostal...fakt úžas!!:))jenom je mi líto, že to co řekla bella, jako že ho zabije, je vlastně pravda...:(

mno...fakt skvělý a těšim se na další!!:)

6 Ewilan Ewilan | Web | 27. ledna 2008 v 20:37 | Reagovat

tyyyyyyyyyyyyyyyyyjooooooooo!!!! mazeeeec:-D konecne komentuju vid? stydim se, ale pravidelne ctu..bez toho bych ani nemohla byt:-D to bylo proste dokonaly..siri a bella. z toho jsem nemohla a malem jsem prevalila kreslo i se mnou,jak jsem si zlomyslne mnula rukama...

je to fantasticky, miluju tvoje povidky.jsou uvolnujici, famozni, nadherny!!! zboznuju te, zboznuju tvoje povidky a tvuj styl psaniiii:-))

7 Lucy Sallieri Lucy Sallieri | 27. ledna 2008 v 20:50 | Reagovat

Jujky to bylo perfektní...=o) Oslovení "mudlomile" slyším poprví a nemá to chybu... A taky představit si Bellatrix jako blondýnu to snad ani nejde. Ale doufám, že proti blondýnám nic nemáš, protože my za to nemůžemO=o) =o)

Ale docela dosti mě zajímá, co bude teď dělat chudák Siri bez hůlky... To bude dosti zajímavé a už se těším na další díl...

Je to krásný a originální a na pokráčko se těšim moc a moc. A je jedno čeho. Tvý povídky jsou moc pěkný a záživný.=o) Tak pls napiš ještě něco...

8 SweetLil SweetLil | E-mail | Web | 27. ledna 2008 v 21:17 | Reagovat

Povedla se ti ,moc moc moc fakt zkončila celkom zajímavě a vůbec jsem zvědavá,co bude dál. tak doufám,že Jenn hejbne :)

9 Kačenka Kačenka | E-mail | 28. ledna 2008 v 6:47 | Reagovat

tý jo.. tudle povídku a Annabel fakt zbožňuju! je to supr a těšim se na další:)

10 Eliota Eliota | Web | 28. ledna 2008 v 19:26 | Reagovat

Senzační! Fakt skvělé!! Moc se ti to povedlo!!!

11 Lucííík999 Lucííík999 | Web | 18. února 2008 v 13:14 | Reagovat

wow...zase jsi mě překvapila....skvěá kapitola.....to jak Sirius zlomi Belatrix hůlku mě dostalo..suprový nápad...fakt skvělé....jen mám strach aby Anabell za to nepotrestali...doufám že ne....no jsem napnutá jak kšandy...jdu okamžitě na další....:-

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama