3.Kapitola

26. ledna 2008 v 11:26 | Mel |  *Nic není tak zlé, aby to nemohlo být ještě horší*
Tak jo lidi... Jenny si dala práci s další kapitolou a já vás musím před ní varovat... je totiž naprosto suprovní a těžko ji přečtete aniž by ve vás vzbudila nějaký pocity. Jenn Díky moc za věnování.. a já se budu snažit pohnout se 4. kapčou... a trochu si s ní pohraju... takže taky doufám, že se ti bude líbit, i když dokonalosti se těžko přibližuje.
Tak se pusťte do čtení...

V mrákotách, v polobezvědomí, kdy jsem nevnímala vůbec nic, jen splašený tlukot svého srdce, který se pomalu uklidňoval, zatímco se mi samovolně zavřely oči,přesto se i přes stisklá víčka draly slzy. Nevím, proč se mi vybavilo zrovna tohle. Vzpomněla jsem si jednu mudlovskou rodinu, kterou jsem viděla asi před třemi roky, když jsem byla s matkou na nákupech. Matka jen nenávistně usykla, když poznala, že jsou to mudlové a prohodila něco o tom, že by svět měl vyčistit od téhle lůzy, ale já jsem ji neposlouchala, zaujalo mě něco jiného. Rodiče se se svými dětmi vesele bavili, pak si vysoký muž vysadil na ramena svoji malou dcerku, ta výskala a uvnitř mě se něco sevřelo. Ten pocit si dokážu vybavit i teď, i když je to už docela dávno.
Zkroutila jsem se na chladné zemi do klubíčka a zaťala jsem zuby. Proč já marně toužím po tom, co je pro většinu ostatních lidí samozřejmostí? Proč mi chybí něco tak obyčejného jako kapka porozumění a hlavně láska? Byla jsem citově vyprahlá, jako poušť. A slaboch k tomu, už poněkolikáté napadlo, odejít pryč z tohodle světa, pryč, prostě zmizet, ukončit svůj bezcenný život. Bohužel,nedokázala jsem sesbírat ani tolik odvahy abych svůj úmysl zrealizovala. Přetočila jsem se pomalu na záda a otevřela oči. Zírala jsem bez hnutí na tmavý strop, náhle jsem se propadla, moje mysl se ponořila do temnoty.
"Babi?" vydechla jsem, když jsem spatřila mlhavou postavu, obalenou zlatou září. Žena mile kývla, přesunula se ke mně a natáhla ke mně ruku. Chytla jsem se jí a babička mě vytáhla na nohy. Pohladila mě něžně po tváři a setřela mi tak slzy,které mi stékaly z očí.
"Přestaň se litovat...tím nic nevyřešíš." řekla a láskyplně mě pozorovala. Mlčela jsem, nemohla jsem ze sebe dostat ani slovo.
"Věř, že se objeví někdo, kdo ti pomůže a díky komu znovu získáš chuť do života. Měj oči otevřené..." šeptla ještě, než v záplavě mlhy zmizela.
Prudce jsem zamrkala, pořád jsem stála a vyjeveně zírala před sebe, kde se ještě před chvílí nacházela moje babička. Zamračila jsem se, asi jsem měla nějakou vidinu, protože babička byla už pět let po smrti. Pocházela z velevážené, čistokrevné kouzelnické rodiny, přesto nebyla jako oni. Proto ji také provdali za Malfoe, věřili, že ji zkrotí. Myslím, že svého manžela nenáviděla, ale zůstala s ním kvůli dětem. Pak zemřela a já jsem ztratila jediného člověka, o kterém jsem byla přesvědčená, že mě miluje.
Měj oči otevřené. Fajn, budu mít, pomyslela jsem si, pak se ve mne vzedmul vztek a já jsem si uvědomila, že měla babička pravdu, Vždyť co jsem do teď dokázala, jen se litovat a utápět se ve svém bolu. Ale s tím končím, můj bratr, otec i můj, při tom slově mi bylo na zvracení, snoubenec se mají na co těšit. Pozvedla jsem jedno obočí a dokonce jsem se po dlouhé době dokázala i usmát. Ovšem, věděla jsem, že na to musím jít jinak, na venek budu tou starou Annabell, která maximálně dokázala štiplavě odsekávat, ale víc se bála udělat. Ale uvnitř, v mém srdci se zrodila nová Annabell, mnohem statečnější a odhodlanější bojovat. S kýmkoli. S tímhle slibem jsem se skácela do saténových peřin na své posteli a usnula, nádherný na tom bylo, že klidně.
Jako vždy mě probudil můj drahý bratříček svým jedinečným neurvalým způsobem.
"Vstávej...běž si zabalit, za chvíli odjíždíme." Pomalu jsem rozlepila jedno oko a přehnaně, stylem, nudíš, jsem si zívla. Lucius se zatvářil značně znechuceně a vlastnoručně mě vytáhl z postele.
"V klidu brácho." řekla jsem a zaculila jsem se na něj, Lucius změnil barvu svýho ksichtu z mrtvolně bledé na tmavě rudou a napřáhl ruku. Popadla jsem ho za ni a sladce jsem ucedila:
"Ale copak...chceš mlátit snoubenku svýho kámoše? Za to by ti asi moc nepoděkoval." Lucius mě chvíli propaloval načuřeným pohledem, vydržela jsem dívat se mu přímo do ledových očí,plných nelítosti a pohrdání ,i když mi to dalo docela zabrat.
"Nějak si vyskakuješ..." sykl nenávistně a vytrhl mi svoji pařátu. Nereagovala jsem a v duchu si představovala, jak se mu do palice strefuju golfovýma míčkama, tenhle způsob obrany byl opravdu účinnej, dobrej způsob terapie, zvláštním způsobem mě to uklidňovalo. Ušklíbl se, vyšel z potemnělé místnosti a práskl za sebou dveřmi s takovou razancí, až okenní tabule zařinčely. Pousmála jsem se a v klidu jsem si balila hůlkou věci do velkého kufru. Dnes jsem měla totiž odjet zpět do Bradavic a abych pravdu řekla, těšila jsem se tam. I přesto, že tam bude oxidovat to pako, co si říká můj snoubenec, můj drahocenný bratřík, jeho úžasná a nepřekonatelná holka Narcissa, mimochodem totálně vymázlá a její sestra Bella, paranoická mrcha se sadistickými sklony a spousta jim podobných. Prudce jsem zabouchla víko kufru, protože kdybych se s ním párala, byla bych tu do Vánoc a s úsměvem, což u mě byla vzácnost jsem vypadla z mého pokoje, který jsem díky tomu, že jsem tu byla uvězněná skoro celé prázdniny, začala upřímně nenávidět.
****
"Bože můj, Červe, mohl by si pohnout? Kvůli tobě nám to ujede!" hulákal jsem na Petera, ujely mi nervy, protože Peter by z klidem mohl konkurovat lenochodovi. Velké hodiny na nádraží ukazovaly za pět minut jedenáct a obtloustlý kámoš si se svým kufrem vykračoval jak na kolonádě. Protočil jsem oči, popadl jsem ho za ruku a rychlostí blesku ho protáhl přepážkou.
"To bylo hustý." zakřenil se na mě James, ale v mžiku se zahleděl do davu lidí, bylo mi jasný, koho hledá. Uchechtl jsem se, když po chvíli Dvanácterák objevil to, co hledal. Spíš tu, vysoká, rudovlasá dívka s výraznýma, zářivě zelenýma očima, opravdu nešla přehlédnout. Zatímco nastupovala do vlaku, vesele se bavila s kamarádkou a při tom živě gestikulovala rukama. Zadíval jsem se na Jamese, nábožně zíral na mizící Lily Evansovou, div, že mu od pusy neukápla slina, zacukaly mi koutky a vyměnil jsem si pohled s Remem.
"Je úžasná." vydechl, já jsem mermomocí potlačil výbuch smíchu a strkal jsem Jamese k Bradavickému Expressu, aby nám to opravdu neujelo. Uvnitř vlaku jsme si našli prázdný kupé a rozvalili se tam. James se po minutě zvedl s tím, že jde pozdravit Evansovou a já jsem osaměl s Petrem a Remem. Vlak se rozjel, polil mě pocit štěstí, právě jsem se vydal na cestu do svýho pravýho domova.
Minuty se táhly a já jsem se začal nudit. Peter chrápal s dokořán otevřenou tlamou, sorry za ten výraz, ale u něj se pusa nedala nazývat pusou a Náměsíčník se jako vždy zažral do nějaký, nejspíš super zajímavý knihy, i když podle tloušťky dotyčný bichle bych na tu zajímavost nevsadil ani galeon. Náhle se ozval řev, nedalo se říct jekot, normální řev. Ten kdo řval, byl naprosto zlostí bez sebe a když jsem zachytil:
"Pottere, okamžitě ze mě sundej ty pracky!" Byl jsem doma a rozhodl jsem se vrhnout do záchranný akce, konkrétně pokusit se zachránit svýho bláznivě zamilovanýho kámoše před rozzuřenou Evansovou.
"Jdu za ním." prohodil jsem k Removi, Peter by mě stejně neslyšel, byl zřejmě uprostřed nějakýho snu, jehož obsah bych radši nechtěl vědět, protože mlaskal a vyluzoval další podivný, neidentifikovatelný zvuky. Rem jen kývl a víc pozornosti mi nevěnoval ,takže jsem vyšel ven z kupéčka na chodbu.
****
Seděla jsem u okna, zírala z něj na pošmournou krajinu a myšlenkami se toulala všude možně. Na sedačce naproti mě se tulila k Luciusovi Narcissa, vedle nich se rozvaloval Regulus s frajersky nataženýma nohama přes celou mezeru mezi sedadly, vedle mě se po sobě váleli Bella a Lestrange, prý se dali dohromady tohle léto a úplně na kraji seděl Severus, zahloubaný do knihy, když jsem si přečetla nápis na vazbě, zjistila jsem, že do Černé magie. I když mě touhle svou zálibou Sev trochu děsil, měla jsem ho ráda. Pochybuji, že by to do něj kdokoli řekl, ale pod ledovou slupkou se skrýval vcelku milý kluk. Musela jsem se usmát, když se mi vybavilo, jak mi před chvílí, když nebyl nikdo nepovolaný v doslechu popřál k mému zasnoubení a do ucha mi sykl upřímnou soustrast a k tomu přidal, že kdyby mě Black otravoval, mám mu říct, prý se o to postará. Alespoň někdo stál na mé straně a já jsem si Seva opravdu moc vážila.
Omylem jsem škobrtla pohledem o Regulusovy černé oči, upíral je na mě a na tváři mu při tom pohrával podivný úšklebek. Skvělý bylo, že se mnou po celou tu dobu, když jsme se přemístili s Luciusem na nádraží a nastoupili na vlaku nebavil, jen mě sledoval, když jsem ho už asi po šestý nachytala na švestkách, ještě víc mě utvrdil v mý domněnce, že je ujetej a psychicky v nepořádku. Teď jsem zvedla hlavu a zabodla jsem svůj pohled do jeho, chvíli jsme se takhle hypnotizovali, pak jsem odfrkla, sesbírala se ze sedadla a vypařila se z té "úžasné" společnosti.
"Kam jdeš?" křikl za mnou Lucius, ale já jsem na něj slušně řečeno kašlala a vypadla ven. Měla jsem pocit, že se můžu konečně normálně nadechnout, stoupla jsem si k oknu a pootevřela jsem ho. Zaklonila jsem hlavu, když mi vítr počechral dlouhé prameny vlasů, vítr jsem milovala,byl pro mě symbolem svobody a volnosti. Přivřela jsem oči a užívala si tu chvíli, na moment jsem zapomněla na všechno kolem sebe, vnímala jen něžné doteky chladného větru, který laskal moji tvář.
****
Zůstal jsem stát s otevřenou pusou. Zíral jsem bez hnutí na štíhlou dívku, stála u okna, ke mně zády, blonďaté prameny jí jako proudy tekutého zlata povlávaly kolem hlavy. ze zasněným výrazem pozorovala rychle ubíhající krajinu venku. Připomínala mi nějakou bohyni, v její osobě se spojovala křehkost s obrovskou vnitřní sílou a odhodláním. Zamrkla jsem, Neblázni Siriusi, okřikl jsem se, rychle jsem se vzpamatoval a potichu jsem se vzdálil. Vyrušit ji mi připadalo, já nevim, prostě divný, Ty seš divnej, pošťouchlo mě moje svědomí, ušklíbl jsem se a zamířil jsem ke kupéčku, ve kterém zřejmě ještě pořád oxidoval James, podle rozrušeného hlasu jedný nejmenovaný rudovlásky, který se odtamtuď ozýval.
****
"Tady seš." No jistě, kdo jinej by mě mohl otravovat, než můj nastávající. Z nevolí jsem se odvrátila od okna, nasadila otrávenej výraz a protáhla jsem:
"Vážně a jak si na to přišel? Snad ne mozkem, to bych ti neuvěřila." Regulus se uchechtl a zase znovu mě prošpikovával černýma tůněma očí. Povzdechla jsem si.
"Hele, co kdyby sis mě nevšímal? Prokázal by si mi tím obrovskou laskavost." Založila jsem ruce a sledovala tmavovlasého kluka naproti sobě.
"Před tím jsme to vzali za špatnej konec." pronesl tiše a přiblížil se ke mně, couvla jsem, takže jsem zády narazila do okenní tabule. Zamračila jsem se a usykla jsem s předstíraným zájmem:
"Vážně? Díky za info, teď když dovolíš, půjdu." Regulus se znovu uchechtl, otráveně jsem protočila oči a pokusila jsem se kolem něj projít. Nedovolil mi to, chytil mě za paži a přitáhl k sobě. I když jsem byla dost vysoká, na něj jsem neměla, převyšoval mě asi o hlavu a musela jsem uznat, že takhle zblízka je ještě hezčí než z dálky. Překvapilo mě, že mě drží dost jemně, kdybych chtěla, mohla jsem se mu vytrhnout, jenže, nechápu proč, nejradši bych se za to zabila, prostě jsem to neudělala. Srdce mi bylo jako splašený, zkoumal každý milimetr mého obličeje, nevrazila jsem mu facku, dokonce jsem ani nezačala křičet, když bříškem prstu objel konturu mé tváře a pak se něžně dotkl svými rty těch mých. Zvýšil tlak, tím mě donutil ústa pootevřít, pak polibek prohloubil, trochu zmateně jsem ucukla, přitáhl mě zpátky, jednou svou ruku umístil na moje záda a druhou mi položil za krk. Cítila jsem, jak se chvěju, já, já prostě nevím, co jsem to dělala, zřejmě mi nedocházelo, že se líbám zrovna s ním.
****
"Siriusi, chápeš to, ona se na mě usmívala." básnil James, na tváři potrhlý výraz, musel jsem se usmát, Evansová se opravdu na Dvanácteráka usmívala, už jí zřejmě došel hlas na vyřvávání ,tak změnila taktiku. Dalo mi dost práce vytáhnout Jamese z kupé jeho lásky, až když jsem argumentoval tím, že se musíme převlíknout do hábitů, protože se blížíme k Bradavicím, podařilo se mi ho doslova vyvléci ze společnosti Evansový.
"No jo brácho, třeba se ti konečně podaří ji obměkčit." přátelsky jsem se na něj zakřenil, úsměv mi ztuhl, když jsem spatřil Annabell, jak se líbá s mým bratrem, heh, bratrem, nikdy jsem ho za svého bratra nepovažoval, ale to bylo v tuto chvíli jedno. Hlavní bylo, že mě polil podivný pocit, přimrazil mě na místě, jen jsem nevěřícně sledoval, jak ji ten magor svírá v náručí a ona se klidně nechá, ani náznak nějaký vzpoury, nebo odporu.
"Je ti něco?" všiml si James změny v mým chováním. Rysy mi ztvrdly.
"Vůbec nic." odpověděl jsem chladně a táhl jsem Jamese pryč. Měl jsem na sebe vtek, jakej jsem byl důvěřivej blb, že jsem jí skočil na její pozu chudinky, která se musí provdat za někoho koho nenávidí. A já debil jí ještě nabídl pomoc, zatímco ona se mi někde za rohem posmívala, pochopil jsem, že je stejná, jako celá její familie. I když jsem si to o ní nemyslel. Nic, ale vůbec nic mi do ní nebylo, byla to prostě jen Malfoyova ségra, vznešená mrcha, přesto jsem z toho byl dost zklamanej a tohle zjištění moji úděsnou náladu ještě víc snížilo pod bod mrazu.
****
"No vídíš, že to jde, když se chce a ani to nebolelo." oddálil se ode mě Black a já jsem zrudla. Pochopila jsem. Chtěl mi jen dokázat, že si se mnou může dělat co chce, že jsem poddajná. Zlost ve mě narůstala každou minutu víc a víc, ještě ji podpořil jeho úšklebek, nenávistně jsem stiskla zuby, silou vůle jsem zatlačila slzy, které se mi draly do očí a utekla zpátky do kupé. Nikdo si mě nevšímal, jen jsem zaregistrovala nenápadné pohledy, které na mě vrhal Sev od rozevřené knihy, ignorovala jsem je, popadla jsem svůj kufr, a protože vlak pomalu přibržďoval, chystala jsem se vypadnout ven. Ve dveří kupé jsem se srazila s Regulusem, sjel mě pohrdavým pohledem, neovládla jsem se a svoje hodně těžký zavazadlo jsem mu upustila na nohu. Zavyl bolestí , sladkým hláskem jsem šeptla:
"Promiň, chtěla jsem víc." málem mě sežral pohledem, protlačila jsem se kolem něj, při tom jsem ho neopomněla nabrat loktem, prorvala jsem se masou lidí a vystoupila jsem z vlaku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 maggie maggie | Web | 26. ledna 2008 v 11:55 | Reagovat

tak tohle byla fakt brilantní kapča!!:)fakt moc hezky popsaný a líbilo se mi, jak jsi to popisoval jak ze Siriusovi strany tak z pohledu Ann..fakt moc hezký a doufám, že ještě dneska nebo zejtra přibudou kapitolky k dalším povídkám...:))

2 Lucy Sallieri Lucy Sallieri | 26. ledna 2008 v 12:20 | Reagovat

Skvělý!!! Moc pěkně napsaný. A souhlas s Maggie, ten popis Od Bella pak od Siriuse-to nemělo chybu! Chudák Bell, že musí být "taková hodná malá poslušná holka". To jí nezávidim. A taky bylo dobrý to s tou babičkou.=o) Těším se na pokráčko...=o)

3 Kačenka Kačenka | E-mail | 26. ledna 2008 v 17:24 | Reagovat

jj taky se mi to moc líbilo, akorát to písmo pořád nemůžu přečíst.. grrr

4 Lucííík999 Lucííík999 | Web | 18. února 2008 v 12:59 | Reagovat

Páni....tahle kapitola byla plná zvratů.....je úžasná...dost mě to zarazilo, když jsem četla že se s ním Anabell líbá....byla jsem ztoho fakt vedle....ale naštěstí se vzpamatovala...alespoň že tak protože pochybuju že by se Regulus někdy choval normálně..ikdyž co já vím...budu se muset nechat překvapit.....jo a taky se těším na Severuse..jsem zvědavá jak se bude v téhle povídce angažovat....no konec mých keců....:-)možná jen poslední....skvělá kaptola...i povídka...:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama