2.Kapitola: Neodsuzuj, dokud nepoznáš

19. ledna 2008 v 21:05 | Mel |  *Nic není tak zlé, aby to nemohlo být ještě horší*
Opět další Kapitola. Toto je společná povídka, kterou píšu s Jenn a tahle kapča je můj výtvor. Doufám, že se Vám bude líbit. Pusťte se do čtení.

"Ano sestřičko, já a kdyby tady nebyli lidi, tak bych ti vlepil taky jako před chvílí tvůj nastávající…"
Stála jsem naproti Luciuse na zahradě Malfoyského sídla. Kousek od nás byl dřevěný altán, který byl v japonském stylu.
V tmavém koutě seděl mladík, jehož výraz v obličeji napovídal, jak strašně se na téhle pitomé akci nudí.
Sírius se snažil být nenápadný. Sedel a přemýšlel nad oznámením, o kterém se dozvěděl rod Blacků a Malfoyů se bude spojovat.
Vlastně jsem to věděl už dřív, ale netušil, jsem, že jím bude můj nedospělý bratříček. Myslel jsem si, že první bude má sestřenka a ten stupidní peroxid. Sedím tu jak vůl. Skoro půl hodiny. Proč mě tu má matinka tahala?. Z jeho přemýšlení ho vytrhl hlas jeho bratra.
"Varoval jsem tě, že by se ti to nemuselo vyplatit."
Po chvíli se ozval druhý hlas tentokrát dívčí… čekal jsem, že se mu ta mrcha vrhne kolem krku,
"Pusť mě." Vykřikla bolestně…. To Jsem vážně nečekal. Otočil jsem se na dvojici, která stála asi 5 metrů od altánku.
"Lucius říkal něco o tom, že prý máš problémy s poslušností." Řekl mrazivě můj bratr Regulus a svůj stisk ještě prohloubil…
"Slibuju ti, že z tebe udělám poslušnou holčičku." Zasyčel na ni, ale nečekal, že se mu Ann vytrhne a dá mu facku. Fíha ta má páru… bratříček si to ale zasloužil…
Poté začala běžet směr altán, kde jsem se ukrýval…neuběhla ani metr a Regulus jí opět chytil. Tentokrát jí prudce otočil k sobě a dal jí dvě facky, chudák holka, ale je stejně zkažená jako on.…taky si to zasloužila tak silné, až se Ann svalila k zemi a já viděl, jak jí stékají slzy.
"Abys věděla, jak se máš ke mně příště chovat." pronesl ledově a zmizel po štěrkované cestě pryč. Už jsem vstával, že bych jí pomohl, protože jsem vůbec nečekal, to co se stalo… bylo to jako z nějakého hororu. Tohle bych si ani já nedovolil, abych ublížil dívce fyzicky, věděl, jsem, že jim ubližuju psychicky, což bylo někdy horší, ale tohle bylo na mě moc, i když to je mrcha, jako její bratr.
Znovu jsem si sedl, když k ní přišel ten peroxiďák… opět se stalo něco, co jsem nečekal.
Lucius jí pomohl, ale jakmile si uvědomila, kdo jí pomohl, rychle se strachem uskočila:
"Ty?"
"Ano sestřičko, já a kdyby tady nebyli lidi, tak bych ti vlepil taky jako před chvílí tvůj nastávající…" pronesl její bratr ledově.
"Neslibuj idiote, stejně v tom máš pracky ty…." Prskala naštvaně Ann. Pěkně ostrá
"Ale no tak, snad si nechceš vysloužit další týden v té kobce, kterou jsem si dovolil pojmenovat po tobě….bude to asi tím, že v ní trávíš víc času než se svou "milující rodinou" pronesl její bratr uštěpačně.
Byl jsem hodně zmatený. Nikdy by mě nenapadlo, že je na tom někdo jako já… ne li ještě hůř.
Lucius chytl Ann pevně za zápěstí a přiblížil se k ní… něco jí zašeptal a Ann se její pohled změnil na plný obav a strachu. Lucius jí pustil a já si všiml červeného otlaku na její bledé pleti.
Ann se pomalu vydala k Altánu, bylo to jediné místo, ve kterém se dokázala uklidnit. Šla pomalým krokem a po tváři jí stékaly slzy. Leskly se v měsíčním světle jako diamanty. Pocítil jsem k ní lítost. Když vešla po čtyřech schodech,tak se zarazila.
"Co ty tu chceš?" zeptala se mě nenávistně.
"Nic už půjdu, nebudu otravovat svou budoucí švagrovou…" řekl jsem stejným tónem jako před chvílí ona…
"Promiň já to nemyslela špatně, ale sem nikdo nechodí, jen já tak mi to přišlo divný.." snažila se o malý usměv ale moc se jí nepovedl. Sírius jen pokrčil rameny a sedl si zpět. Moc se mi nechtělo vracet do domu, plného nafoukaných budoucích Smrtijedů a jejich rodin. Pokusil jsem navázat řeč?
"Jak se ti líbí ten ples?" pak jsem se musel praštit do čela, protože to byla ta nejblbější věc, na kterou jsem se mohl zeptat…
"Promiň mě to nedošlo…."
"Ne to je dobrý" řekla s úsměvem Ann..
"Ono by ten ples byl super, ale nesměli by tu být někteří lidé…"
"Jo to jo to máš pravdu, třeba celá rodina Blackova.. a upřímně celá Malfoyova.. "
"No ale to bychom tu nebyli ani my…" tím jsem ukončil první část hovoru… Ann si trochu promnula ruku, na které se jí začala rýsovat velké modřina. Kousek jsem si poposedl a chytl jí za ní.
"Tohle je u vás normální?" zeptal jsem se s údivem, protože ve škole jsem si Ann nijak nevšímal… Ale uznávám, že je pěkná
"No tohle je jen slabý odvar…bratr je jen zrůda, ale otec je horší." Řekla smutně a trochu se otřásla. Venku začalo pršet a vzduch se okolo trochu ochladil. Já si řekl, že bych mohl být trochu galantní, sundal jsem si hábit a přehodil ho přes ní.
"Díky…." Zašeptala…
"Annabell, jestli by jsi si chtěla promluvit, tak jsem tu jenom pro tebe…" řekl jsem sebevědomě, pak jsem dodal…
"Mě to vždycky pomáhá, když se vykecám, i když někdy je to hodně těžký."
Bell se na mě mírně usmála:
"Nebudu tě zatěžovat svými problémy, jsem si jistá, že jich máš taky dost…." Pomalu se zvedla a chystala se odejít. Opatrně jsem ji chytl za druhé zápěstí
"Pokud budeš něco potřebovat, rád ti pomůžu." Usmál jsem na ní a pak ji pustil…
"Není to trochu divný?" zeptala se mě s údivem Ann.
"Ještě před hodinou bychom si nadávali, a teď bych ti tady nejraději řekla celý svůj život. Možná máš pravdu, že by mi pomohlo se z toho vypovídat, ale dneska ne… už raději půjdu, nebo bych mohla obdržet trest rychleji než má otec v úmyslu." Prohlásila smutně a vydala se do domu.
Díval jsem se, jak jde po klikaté pěšině a sám jsem se pak vydal opačnou stranou, chtěl jsem se podívat na zahradu. Nikým nerušen, jen se svými myšlenkami.
"Annabell Malfoyová…. Co jsis myslela, když jsi bez jakéhokoliv vyjádření souhlasu utekla od svého nastávajícího, víš jak si tím naštvala madam Blackovou a taky mě?" Rozčiloval se na mě po plese "Papínek". Klečela jsem na zemi a otec stál s hůlkou napřaženou nade mnou… moc dobře jsem věděla, co mě čeká. Otcovy tresty byly nejhorší věc, kterou jsem v životě poznala.
Lusiusovy cruciaty byly jen poloviční, protože do toho nedával vše, ještě byl trochu "Normální" teda pokud by se to tak dalo říct.
Otec ke mě necítil nic, byla jsem pro něj jen loutka, se kterou může manipulovat, byla jsem pro něj jen pěšec na šachovnici, kterého může obětovat, aby se dostal k většímu úlovku, kterým pro něj bylo spojení Blackova a Malfoyova majetku.
"Myslela jsis, že tě někdo bude litovat? Takovou nicku? Nejsi nic. Kdybys pro mě nebyla tak důležitá už bych tě zabil…." Řval po mě nenávistně j otec. Tyto slova se mi zarývaly hluboko do srdce, takhle nebyl otec ještě nikdy rozčílený, oči mu zářili rudě, stejně jako nějakému psu nakaženého vzteklinou. Nenáviděla jsem ho, ale ta slova mě ranila, tvář se mi naplnila mokrým proudem slz, které stékali na podlahu, ale já nevydala ani hlásku, hlavu jsem měla zaklopenou, protože to byla jediná pozice, kterou jsem mohla zaujmout aniž by otec viděl do mé tváře.
"Si zbytečná….. Cruciatus…." Vykřikl Malfoy starší a mnou projela bolest, jako kdyby se mě z vnitřní strany těla snažili roztrhnout, bolest byla silnější než kdykoliv před tím, bylo to k nevydržení, ale já se nevzdávala. Nechtěla jsem ukázat slabou část a taky jsem nechtěla otci pohlédnout do tváře, Po chvíli bolest ustala a já bezvládně upadla na podlahu.
"Tohle si pamatuj holčičko…." Začal otec opět stejným tónem.
"Ještě jednou uděláš nějakou hloupost a dopadneš hůř, než jen s obyčejným cruciatem." Sykl a vydal se pryč z pokoje. Leželo jsem na zemi a stále se třásla. Bolest těla ustupovala, ale bolest duše, kterou mi způsobil Regulus, bratr a otec mě ničily stále. Připadala jsem si, jako bych byla pouze návnada na tři lvi v kleci. Nenáviděla jsem je, vše co mi způsobovali mě ničilo, ale taky posilňovalo. Věděla jsem, že kdybych se vzdala tak bych jen přežívala, ale já nechtěla přežívat, chtěla jsem žít, chtěla jsem být alespoň chvíli bezstarostným mladým děvčetem, stejně jako dívky mého věku.
Venku se začalo rozednívat, ale mě se nijak nechtělo vstát z tvrdé země, neměla jsem na to sílu, zůstala jsem tedy ležet a pomalu se propadala do snu, ve kterém se odrážela má přání a tajemství.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 SiLeNt_X SiLeNt_X | Web | 19. ledna 2008 v 21:07 | Reagovat

cewa u mna je bleskjda

2 SweetLil SweetLil | E-mail | Web | 19. ledna 2008 v 21:22 | Reagovat

wow páni, teď se fakt moc rěším na pokračování!!prosínm, prosím, že ho přidáš co nejdřív?:)

3 Lucy Sallieri Lucy Sallieri | 19. ledna 2008 v 21:56 | Reagovat

Tak to má něco do sebe... Jsem nečekala, že to bude Lucius. Ale mocka se mi líbí, jak se Sirius nabídl, že si mohou vylít srdíčka.=o) To bylo pěkný, ale taky o by na Sirim nebylo pěknýho, ne?O=o) Trpělivě(možná trošičku netrpělivě)budu očekávat další kapitolku. Tahle mě, nevím proč, hodně oslovila. Přijde mi neuvěřitelně krásná, smutná a tajemná navzájem. Zkrátka sem se asi zbláznila, ale tahle povídka je... To se nedá popsat=o), nebo lépe řečeno-já to nedokážu popsat. Prostě je úžasná, jako ostatní(ale tahle asi možná o trošinku víc=o)) Stašně se třesu na pokráčko. Tohodle, ale i jiných povídek...

4 Lucy Sallieri Lucy Sallieri | 19. ledna 2008 v 21:56 | Reagovat

Jo mimochodem... Moc pěknej design...=o)

5 Jasane Jasane | E-mail | Web | 19. ledna 2008 v 22:18 | Reagovat

Chjooo to je smutnýý ale kráásny!!

6 tabby tabby | Web | 20. ledna 2008 v 10:46 | Reagovat

ja nemam slov je to perfektni!!!A taky smutny ...

7 Anduel Anduel | Web | 20. ledna 2008 v 13:07 | Reagovat

Mel, co mi to děláš kuva?:) další smutná povídka nebo aspoň kača, já vás holky zastřelím:)ne, moc se ti to povedlo a já chcu vědět, jak to bude dál jako...:) ale ten Siri tam, no mohl jí pomoct dřív hošan, ale s tím nabídnutím vyzpovídání...stejně je to zlatíčko. kreténa reguluse nekomnetuju...lucius...ehm...to něco co si říká její otec...he...prosííííííííííííím holkyyyyyyyy jenn teď hlavně:) co nejrychleji další kapču! bylo to perfektní!!! a moooc se mi to líbilo:)

8 Eliota Eliota | Web | 20. ledna 2008 v 16:47 | Reagovat

Senzační! Chudák Annabella. :( Už se těším an další kapitolu.

9 Kačenka Kačenka | E-mail | 24. ledna 2008 v 16:34 | Reagovat

tý jo, píšeš fakt skvěle:)

10 Lucííík999 Lucííík999 | Web | 18. února 2008 v 12:43 | Reagovat

fakt pěkné..i když dost smutné a celkem drsné..ale to k tomu bohužel patří.....celkem mě překvapilo že se Sirius a Anabell tak rychle usmířili, ale co je to dobře.doufám že ji nějak pomůže....chudinka mít takovo rodinu to musí být strašné....:-( ale musím říct že je to napsané suprově....jdu dál...:-)

11 cassiopea cassiopea | Web | 6. dubna 2008 v 10:45 | Reagovat

nádherne napísané...ale smutné:(((

proste krásna kapča!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama