1. Kapitola: Domov II/II

5. ledna 2008 v 18:22 | Mel |  *Přátelství má cenu zlata
Na zlatém podnosu vám přináším druhou část.
Tabby, doufám, že se ti bude líbit... věnuju jí tobě a tvému pisatelskému umění.
Upřímně řečeno...tohle je asi poprvé, co se mi líbí celá kapitola.
Přeji příjemné počtení a doufám, že mi zanecháte komentáře.
Myslím, že pokud chcete další kapitolu, tak 10. komentářů by mohlo stačit....

Seděla jsem ve velkém prostorném křesle a četla jsem Psa Baskervilského. Tadyhle tu knihu jsem našla fakt náhodou… nikdy by mě nenapadlo že v knihovně Malfoyského panství najdu knihu, kterou napsal mudla… teda co já vím.. mohl to být kouzelník.
Právě jsem byla v pasáži, kdy se Watson hnal za uprchlým trestancem Selldonem a ve chvíli, kdy popisoval autor, jak ho zuřivý pes kousl a on křičel, tak jsem na šíji pocítila něčí hůlku. Celou mě polil studený pot a najednou mi tělem proběhl mrazivý chlad. Věděla jsem, že tohle pro mě nedopadne dobře, ať je to kdokoliv. Chtěla jsem se otočit a svému nepříteli pohlédnout v tvář. Bohužel se mi to nepovedlo. Použil na mě nejspíš neverbální kouzlo. Já jsem jen seděla a čekala na neodvratný konec. Najdnou útočník promluvil…hlas jsme nepoznávala.
"Že by mi tu Lucius nechal malé překvapení. Tohle mi ale neřekl, že je jeho dcera už doma." Najednou bylo ticho a já stále čekala co se bude dít. Pak jsem slyšela, jak něco mumlá a já se začala svíjet …….. smíchy. Otočila jsem se a uviděla jsem Dracův obličej. Seslal na mě lechtací kouzlo parchant jeden. A strašně se mi smál. Jak já bych ho teď pověsila za kotníky ze schodů a nechala ho tak levitovat.
"Draco…okamžitě toho nech…nebo …."
"Nebo co…sestřičko…. Nebo na mě pošleš papínka?" řekl a smál se ještě víc…já už jsem to nemohla vydržet a řekla jsem ono osudné slovo..
"PROSÍM" Draco se zatvářil pobaveně. Já totiž nikdy o nic neprosím…
"Co si říkala Tabb? Já jsem tě nějak neslyšel." Udělal ze sebe nahluchlého nechápavce a přilbě se culil.
"Draco prosím přestaň" zařvala jsem na celé panství. On se jen ušklíbl a pronesl proti kouzlo.
Ještě chvíli jsem se třásla jak osika z toho smíchu. Pak jsem se postavila a skočila bráchovi kolem krku. Ten mě objal a začal se mnou točit. Tomuhle říkám přivítání. Ne jako to chladné potřesení rukou. Ani nevíte, jak jsem byla šťastná s bráchou jsme se neviděli od vánoc a to jsme si taky moc neužili, protože nás rodiče oba tahali mezi tu smetánku. Tam jsem poprvé poznala Dracovu druhou tvář. Úplně jsem se ho lekla. Byl tak odtažitý a chladný. Já se snažila reprezentovat, a být příjemná, ale to se vám těžko přetvařuje, když vás takové akce nudí a taky, když tam jsou kluci, co se vám snaží dostat jen pod sukni. Ještěže tam byl Brašule.
Když jsme se dotočili, motala jsem se, jako po nějakém alkoholovém flámu. Draco na tom byl podobně. Tak jsme si oba sedli do toho křesla a začali si povídat. Pak přišla řeč na můj dopis.
"Víš jak jsem se lekl, když jsem viděl Marleyho jak nese pergamen s pečetí. Tohle mi Tabby už nikdy nedělej, jinak mě máš na svědomí." Já se jen uchichtla…
"Ty Draco neměl si přijet až zítra?" došlo mi pak.
"No s Brumbálem jsem se takhle domluvil, abych se nemusel zdržovat na hostině… a taky kvůli bezpečí… hodně mi za tenhle rok pomohl. Není to ten starý a nudný dědek, jak ho vždy pomlouvá otec. Všechno ti řeknu, ale nejdřív bych se chtěl jít převléct a umýt." Řekl a pomalu se otočil… já si vzpomněla na překvapení v jeho pokoji a šla jsem po schodišti za ním.
Když vešel ozvaly se fanfáry, ze stropu se začaly snášet barevné papírky a nápis na posteli začal jiskřit a pak se z něj stal ohnivý pták, který proletěl kolem nás a zmizel otevřeným oknem ven. Draco stál jako opařený. Chvíli koukal ještě na místo, které se před chvílí stalo konečným dílem mým. Pak se otočil a usmál se na mě.
"Děkuju, takové přivítání si ani nezasloužím," řekl a znovu mě objal. Já jsem jen přidušeně řekla.
"Měli bychom to uklidit, protože by tě otec asi zabil, kdyby viděl ten nepořádek…"
"Jak mě?" zeptal se udiveně a koutky úst se mu zvedaly směrem k uším….
"To je snad tvoje dílo, takže ty bys byla potrestaná a navíc to nebudeme uklízet My, ale jenom Ty, protože já se jdu osprchovat." Než jsem stihla cokoliv namítnout už zavíral dveře od koupelny. Mě nezbývalo nic jiného než máchnout hůlkou a vše odstranit. Páni, kdybych to měla uklízet ručně tak jsem tu snad až do Vánoc.
Pak jsem se s hranou uražeností vydala do svého pokoje. Sedla jsem si na postel a koukala do blba. Po chvíli jsem uslyšela zvuky podobné klepání, ale ne na dveře, nýbrž na okno. Za dveřmi stál brácha a mával na mě ať jdu za ním. Já se zvedla a stále jsme hrála uraženou. Otevřela jsem skleněné dveře a ihned mě ovanul večerní chlad.
"Tabb zajdi si pro svetr…." Řekl mi mateřským hlasem… já říkala, že se o mě až přehnaně stará….
"A co když nepujdu?" zeptala jsem se a nasadila výraz…zase mi poroučíš?... nenechal se vyvést z míry a odvětil…
"No tak ti bude zima…je to jen pro tvoje dobro." Uznala jsem, že jestli zase ztvrdneme tady do jedné do rána, tak mi ta zima vážně bude… skočila jsem si pro svetr a koukala se na svého bráchu, který byl opřený o zábradlí a vypadal, jako že přemýšlí…
"Hele Blonco:.." řekla jsem s ironií v hlase…" Neříkej mi, že přemýšlíš?" a začala jsem se nad vlastním vtipem smát… Malfoy jen zakroutil hlavou a řekl:
"Ty jsi furt stejné třeštidlo víš to?"
"Za to ty jsi už dospělý muž co?" zase jsem se začala smát…
"Hele necháme toho rejpání, protože to si musíme nechat před rodičema…."mírně se usmál.
"Něco pro tebe mám.." zalovil v kapse a vytáhl malé zrcátko "opožděně, Veselé narozeniny." A podal mi tu malou třpytící se věc… hleděla jsem na něj dost nechápavě, protože mi přece dárek dal a né ledajaký....no ale o tom se nebudu zmiňovat.. to je osobní..
"Tabby víš co to je? Dal mi to Brumbál…." Díval se velice usměvavě na hvězdy..
"Je to obousměrné zrcátko. Když se mnou budeš chtít mluvit, řekni mé jméno do toho a hned se ti ozvu."
"Tak to zkusíme…. Vyběhla jsem do svého pokoje proběhla do chodby a po schodech do sklepa. Zkusila jsme to..
"Daraco?...." najednou se v malém zrcátku objevila hlava mého bráchy…" páni to vážně funguje." Řekla jsme nevěřícně a pomalu jsem šla zpátky na terasu.
Když jsem byla v hale…uviděla jsem signál zelených ohňů v krbu. Rychle jsem vyběhla a informovala bráchu o příchodu sedmihlavého draka. Pak jsem rychle zalezla do pokoje. Během 5 minut přišla jedna skřítka a informovala mě, že rodiče již dorazili a že si se mnou otec přeje mluvit. Mám se prý dostavit za deset minut do jeho pracovny v podsklepené části domu. Šla jsem to říci bratrovi, jestli by se nechtěl jít přivítat se svým papínkem. Draco "Velice nadšeně" přikývl a pak šel se mnou do pracovny… zaklepala jsem
"Můžeš vstoupit Tabbito." Sakra takhle se mnou mluví, když jsem něco provedla… to nebude příjemný pokec táty s dcerou. Vstoupila jsem a za mnou Draco.
"Synu.." vypadal otec překvapeně. "Jakto, že jsi již doma.. přece máte ještě slavnostní hostinu." Ptal se podezřívavě otec. Draco nasadil masku ala Malfoy a odvětil mu:
"Otče, dobře víš, že se šmejdy být v jedné místnosti je něco pod mou úroveň a navíc se měla konat nějaká soutěž o zlepšení vztahů mezi kouzelníky." Začal si Draco vymýšlet.
"Ten starý dědek už neví, co by si vymyslel." Odfrkl si znechuceně otec. Pak vstal ze svého pohodlného křesla a objal Draca, div že mu nepřelámal všechny žebra. Šlo vidět, že ho má otec radši, ale mě to bylo naprosto šumák.
"Zůstaň tady taky, protože se to týká vás obou." Řekl tajemně a chladně otec. Oba dva jsme se posadili do pohodlných černých křesel a otec si mezitím nalil něco na pití… ani se nás nezeptal, jestli bychom si dali taky…
"Tabbito mám pro tebe takové malé překvapení.." usmál se, ale šlo vidět, že velice nuceně.
"Poslouchám otče" snažila jsem se zakrýt netrpělivost ve svém hlase.
"Po dlouhém uvážení jsme se s matkou rozhodli, že se do Švýcarska už nevrátíš…" po téhle informaci mi spadla čelist, museli to slyšet snad všichni… nechápavě jsem se dívala otci do očí a snažila se vyčíst, co má za lubem.. bohužel ovládal nitroobranu lépe než já.
"Od nového školního roku nastoupíš do Bradavic. Jsem si jist, že o nich víš už hodně, přece si se několikrát ptala, proč tam nemůžeš studovat…Teď už můžeš. A Doufám, že se dostaneš do Zmijozelu, jinak budu nucen přistoupit ke tvrdším výchovným metodám… Draco se o tebe bude první dny v Bradavicích starat. Pak si myslím, že už to zvládneš sama a budeš se snažit svého bratra podporovat a doporučuju ti, abys se chovala, jak se patří na členku tak významného rodu, jako je Malfoy." Otec skončil se svým monologem a ukázal na dveře, což byl signál že máme jít.
Páni tak tuhle informaci jsem vážně nečekala. Z jedné strany mi udělala radost, ale z druhé mi vrazila studenou čepel nože přímo do srdce. Vůbec se mě neptal na můj názor, prostě a jednoduše to vypadá jako rozkaz. Za dveřmi mě Draco poplácal po zádech a pak s úsměvem dodal..
"Tak tohle bude můj nejlepší rok. A tvůj taky….."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jasane Jasane | E-mail | Web | 5. ledna 2008 v 20:25 | Reagovat

Super moc krásny!!!

2 Jenny Jenny | Web | 5. ledna 2008 v 21:10 | Reagovat

Jeee Melíku! To bylo skvělý..ani se ti nedivim, že se ti líbí celá kapitola...mě taky!!! Heeeeej já se nemužu dočkat těch Bradavic...tahle povídka je upa skvělá a závratně rychle jsem se na ní stala závislou...takže já ci new kapitolu!! /*dup dup nožičkou*/ =)

3 Lucy Sallieri Lucy Sallieri | 5. ledna 2008 v 21:29 | Reagovat

Páni, tak to se snad ani nedá popsat-je to neuvěřitelný a úžasný zároveň. Už aby tu byla další, moc se těším. Je to naprosto úžasný a moc se ti to povedlo.;o) Teda máš velkej talent a neuvěřitelně rozsáhlou fantazii-myšleno pouze v dobrém. Prostě neskonale báječný...

Pochválila jsem ti vůnec blog? Asi ne, což? Tak teda teď činím. Moc se mi tu u tebe líbí, máš to tu pěkný, hlavně obrázek Draca v zápatí. Nemůžu si pomoct, ale on je neprosto boží. A Sirius taky. To jsou ty mý zlatíčka, který mám z HP světa tak ráda. Teď jsem, ale odbočila. Prostě tvůj blog je pohodovej a móóóc pěkne! Nebo spíš krásnej.;o)

Už končim s komentem=o) Kapitolka je bestovní, ale určitě to chce pokráčko. Úplně to z toho vyzařuje, jak je nezbytné, aby tu bylo co nejdřív(jak se to podaří)=o)

Máš můj obdiv a pochvalu. Pochopitelně velkej obdiv a ještě větší pochvalu.=o)

4 pimpinela pimpinela | Web | 6. ledna 2008 v 12:33 | Reagovat

Môžem iba súhlasiť s ostatnými.Skvele spracované, perfektne sa to číta.Daco ako vzorný brat. No fakt úžasne. :))

5 wisty wisty | E-mail | Web | 6. ledna 2008 v 12:56 | Reagovat

no teda!!! je to fakt skvělý, ale je mě jasný, že aby se to trošku zkomplikovalo, tak pošleš Tabb např. do Nebelvíru, že? no ale já už tady dál nebudu rozvíjet svoje teorie, pač by mě bylo líto, kdyby to fakt takhle dopadlo a já to vělděla dopředu... tak rychle další!! :)

6 tabby tabby | Web | 6. ledna 2008 v 18:43 | Reagovat

Melissko ja nemam slov je to nadhera,hej si me upa moc zlekla s tim jak ji nekdo ochromil...hej sem upa mocky vedle zhe si napsala upa moooocinky nadhernou kapitolku.....sem ploste paf..hih sem ji cetla vecera tak sem mela cocky :-*****

7 Lenna Lenna | 7. ledna 2008 v 17:21 | Reagovat

Další dí lprosím!!!

8 Andílek:o) Andílek:o) | 7. ledna 2008 v 17:39 | Reagovat

co takhle další

9 Enervate Enervate | Web | 8. ledna 2008 v 20:57 | Reagovat

Meli ... super! Krásný, moc moc. :o) Tak honem další! :o)

10 Anduel Anduel | Web | 10. ledna 2008 v 0:54 | Reagovat

jsem si počkala, abych měla ten desátej komentář:) bylo to dokonalýýýýý! úplně úžasný, moc se ti to povedlo! tak a teď aby tady byla co nejrychleji dalšííí! posíííííííííííííííím:) opravdu se klaním a dřu nosem o zem!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama