1. Kapitola: Domov I/II.

4. ledna 2008 v 20:51 | Mel |  *Přátelství má cenu zlata
Tak měla jsem psavou... a tak se zrodila 1. kapitola k Zlatu. mě se zdála býti divná, ale byl mi řečen opak. Takže se těším na vaše Komentáře, které jsou..... POVINNÉ. Teda jen pro ty co chcou. pusťte se do čtení mého dílka.
Tabby, doufám, že popis toho pokoje se ti líbí......nebo chceš jinej????

Ach né zase ten hnusný pocit, jako by se vás někdo snažil protlačit uzoulinkým brčkem. Ale nejhnusnější je, když si představíte, jak je na tom brčku takový ten ohyb z těch kroužků, tak takhle nějak vypadá dopad. Teda pokud se to umí tak je to hračka, ale já jelikož se přemisťuju teprve první rok, tak v tom ještě nejsem moc zběhlá.
Otec mě má čekat před branou, která je z černé oceli a na místo , kde by měl být zámek a měla být spojena jsou dva hadi, kteří jsou propleteni do sebe. Otevřou se jenom pokud znáte heslo. Nikdy se nikomu nepovedlo, dostat se na panství aniž by si ublížil. Hranice pozemku jsou chráněny ještě starými keltskými kouzly, které se obnovují jednou za 100 let. Musím podle vlastní zkušenosti konstatovat, že jsou fakt účinné.
Dopad nebyl nejjemnější. Náraz byl tvrdý a slyšela jsem jen nějaké ironické poznámky ze strany svého otce. Potom jsem vstala a on mi podal ruku.
"Vítej Deniso." Pozdravil mě otec a potřásl si s mou pravicí. Ne ani obětí. Ani pusa na přivítanou. Jen odměřené podání ruky a neupřímný tón v jeho hlasu.
"Dobrý den, otče" odpovím, jak se na dceru Luciuse Malfoye sluší. Zavazadla mi nechá kouzlem dopravit do domu, kde se už o zbytek postarají domácí skřítci.
"Doufám, že tvé letošní ohodnocení bude přinejlepším stejně dobré jako loni. Byla by to ostuda nejen pro tebe, ale i pro celou naší rodinu," prohlásil hrdě a vydal se směrem k hlavním dveřím. Bylo velice zvláštní vidět se po půl roce a mluvit spolu jako cizí lidé. A to jsem jeho krev. Docela by mě zajímalo jak mluví s lidmi, kteří jsou cizí pro celou naší rodinu. Je pravda, že jediný člověk, no on to vlastně není člověk, ono je to spíše taková zrůda bez charakteru, citu a plná zášti a nenávisti. Určitě víte o kom mluvím. Nenuťte mě vyslovovat jeho jméno nebo hrozí, že bych udělala přeliv matčiným růžím a to si jsem jistá, že by to nedopadlo bez trestu. Takový poloviční Cruciatus….protože matka jiné neumí.
Zase odbočuju….
No tak jediná kreatura, ke které se chová můj otec líp je jeho Pán Zla. Na každém jejich setkání mu až nehorázně viditelně leze "do zadku". S Dracem jsme se shodli, že je to řiťolez…..Na jeho vyřčenou, spíše řečnickou otázku jsem jen přikývla…a dál až do domu jsem s ním nemluvila.
V hale na mě čekala moje "matinka" měla na sobě světle zelené letní šaty, vypadala vcelku slavnostně…doufám, že se s otcem chystají na nějaký stupidní večírek. To by pak znamenalo, že bych byla sama doma. Prosím ať je to pravda.
"Vítej zpátky doma…" řekla matinka a objala mě. "….. S otcem jdeme na jeden Večírek. Nechceš jít s námi?" zeptala se mě nadšeně matka. Díky bohu, že mě otec nikde nechce tahat.
"Ciso. Právě přijela a ty jí chceš hned někam tahat. Necháme jí doma." Řekl a pak se otočil na mě:
"Doufám, že tady nic neprovedeš." Upozornil mě a pak mi opět potřásl rukou na znamení, že už odcházejí. Matka mě líbla na tvář a oba vstoupili do zeleně šlehajících plamenů. Sama doufám, že se zdrží na té akci dlouho.
Poté jsem vystoupala po velkém bílém mramorovém schodišti, na kterém byl černý koberec, do druhého patra, ve kterém se nacházely ložnice a pokoje pro hosty. Dům měl ještě podkroví, v němž jsem vždy trávila nejvíce času. Byla tam zřízena přes celou "půdu" obrovská knihovna, snad větší než ve Švýcarsku. S bratrem jsme měli pokoje hned pod knihovnou a proto nám otec nechal dát do obou pokojů točité schodiště.
Stála jsem přede dveřmi do mého pokoje, ke kterému příslušela i koupelna. Vlastně každá ložnice měla svou koupelnu. Můj pokoj jsem si vždy před odjezdem do školy za pomoci mé skřítky=chůvy začarovala a letos jsem to udělala i bratrovi. Nikdo kromě našich skřítků nemohl vstoupit dovnitř.
Když jste vstoupili pokoj se táhl do tvaru písmene U. Byl velice prostorný. Minulý rok jsem měla možnost si svůj pokoj přestavět podle vlastního uvážení. Rozdělila jsem jej na 4 kvadranty. V první části byl spíš takový vstupní prostor. Kousek od dveří jsou černé točité schody do knihovny. Nalevo od dveří byl vstup na terasu, kterou jsme měli s bratrem společnou a často jsme se přes ní navštěvovali. A když byla noc a mě se nechtělo spát vždy jsme se spolu dívaly na hvězdy. Opřeli jsme se zády o sebe a povídali si. Byla to taková má vrba a já jeho. Vždy jsme tam potichu probírali naše rodiče. Taky naši budoucnost. Párkrát se zmínil o škole a jeho kamarádech. A taky o Harrym Potterovi. Věděla jsem, že se s bratrem přímo nenávidí, ale stála jsem na jeho straně. Bojovat proti té zrůdě je mým posláním, jak jsem si předsevzala. Často mi také bráška vyprávěl o kolejích, profesorech a taky o trávení volného času. Ale jen málokdy se zmínil, že se ve škole chová tak, aby otec nepojal podezření. Proto byl vždy rád, když mohl na chvíli zahodit masku.
Safryš já zase utíkám od tématu.
Návrat zpět k popisu mého pokoje. Jsme někde u vstupu. Naproti je velký psací stůl z tmavého masivu. Nevím přesně, co je to za strom, ale myslím, že dub. To stále stojíme u dveří. Když se postavíte zády ke stolu otevře se před vámi nový prostor. V rohu je krásný kamenný krb. Naproti němu je tmavě červená kožená sedačka a vedle ní jedno křeslo z téhož materiálu. Před krbem je černý koberec. Podlaha je dřevěná stejné barvy jako stůl a všechen nábytek. Když se vaše oči odtrhnou od mohutného krbu, tak ve třetí části, v druhém rameni písmene U je velká dřevěná vyřezávaná postel s nebesy.
Zdi, povlečení, závěsy jsou laděny do tmavě červené barvy. Ten pokoj jsme si naprosto zamilovala. A teď když stojíte zády od postele uvidíte dvoje dveře. Jedny vedou do šatny a druhé do koupelny. Koupelna byla zařízena v typických zmijozelských barvách, jak mi prozradil bratr, ale to mi trochu vadilo, akorát jsem místo zelené dala stříbrnou a bílou. Musím vám ji taky popsat. Dlažba a obklady jsou z černé břidlice, vana je černá a umyvadlo s wc taky. Doplňky a takové ty maličkosti ladí do stříbrné. A ručníky jsou bílé. Vypadá to podle mě dokonale. Šatna je zařízena podle matky, která se v tom vyzná líp… já osobně preferuju co je pohodlné to je dobré, ale tepláky nemůžu nosit pořád.
Jakmile jsem vstoupila do pokoje spadl ze mě veškerý tlak, který jsem pociťovala, když jsem mluvila s rodiči. Posadila se ke stolu a vytáhla pergamen. Rozhodla se napsat svému bratrovi. Po 10 minutách jsem měla celý jeden pergamen popsaný, a ani jsem nevěděla jak. Šlo mi to samo. Rozepsala jsem o odjezdu ze školy, domácího přivítání a dalších věcech. Samozřejmě jsem nezapomněla dodat, aby přijel, co nejdřív. Vstala jsem a vydala se na cestu ke klecím, které jsou v zadní části zahrady a kde jsou rodinné sovy. Vypůjčila jsem si otcovu. Když si Marley pohne, tak by to otec nemusel zjistit. A Bráchu to pěkně vyděsí. Usmála jsem se nad svým podlým nápade. Zaslouží si to, když mi za tenhle půl rok napsal jen 9 dopisů. Řekla jsem Marleymu, aby to co nejrychleji zanesl do bradavic Dracovi. Nezapomněla jsem na pergamen dát ani rodinnou pečeť. Prostě to vypadalo, jako by psal otec. Pak jsem se vydala zpět domů a do kuchyně pro něco dobrého. Pozdravila jsem skřítky a ti kolem mě začali hned skákat. Dostala jsem nejrůznější dobroty a šla si je sníst do pokoje. Moje skřítka mi právě stlala. Byla na mě vždy hodná a kdykoliv jsem se objevila před prázdninami, tak mě objímala. Samozřejmě to nesměli vidět rodiče. By je asi odvezli k Mungovi.
Najednou mě napadlo, že bych mohla Dracovi připravit takovou malou uvítací oslavu… odčarovala jsem jeho pokoj a vstoupila. Je pravda, že mě často nezval k sobě do pokoje, ale teď tu nebyl a já si udělila povolení. Zařizování pokoje nechal na otci. Byla pravda, že otec měl vytříbený vkus, ale jen na některé věci. Musela sem uznat, že ten pokoj se mu vážně povedl. Půdorys měl podobný jako můj, ale barvy zdí byly tmavě zelené, sedačka, krb, záclony, doplňky černé a postel s točitým schodištěm ze stříbra. Nábytek byl z tmavého dubového dřeva. Akorát na mě to byl hodně tmavý.
Sebou jsme si vzala svou hůlku, a vyčarovala nad postelí transparent, na kterém bylo napsáno…. Vítej Bratře. Pak jsem na stop vyčarovala balonky a různé girlandy. Ještě že už můžu čarovat. No jo… Švýcarsko má jiné zákony.
Po dodělání mého veledíla jsem uznala za vhodné, se jít naložit do vany. A pak jsem usedla do knihovny a začetla jsem se do knihy o černé magii…. Ne to byl jen obal. Byla to knížka, od mudlovského autora, myslím, že se jmenoval Doyle. Byla jsem tak zažraná do děje, kdy se Dr. Watson procházel po blatech v Anglii, že jsem ani nepostřehla, že někdo vstoupil do knihovny……
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jasane Jasane | E-mail | Web | 4. ledna 2008 v 22:57 | Reagovat

Super moc krásná kapitola je to zajímaví jsem zvědavá jak to půjde dál:).

2 tabby tabby | Web | 5. ledna 2008 v 12:23 | Reagovat

juuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu .................... jeeeeeeeeeeeeeeeee.....peckaaaaaaaa :D je to hustyyyyyyyyyyy...sak vis taky ten buzi :-D...hej ty ses tak sikovnaaaa....ploste bezvaa...hezky si to popsala:-*

3 Jenny Jenny | Web | 5. ledna 2008 v 13:32 | Reagovat

Wow, nádherná kapitola Mel!! Umíš skvěle popisovat...fakt smekám, moc se mi to líbilo...hej já chci taky za bráchu Dráčka, teda možná za brášku ne no=D Jo, jsem zvědavá, kdo tam vstoupil...tak mě pls moc dlouho nenapínej jo...děkuju!

4 maggie maggie | Web | 6. ledna 2008 v 14:00 | Reagovat

páni!!to bylo bezvadný!!strašně se mi tvoje povídky líbí!!:))jo a taky se chci zeptat, kdy přihodíš další kapču k povídce Když je had lvem, protože do tý jsem se uplně zabouchla!!:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama