6. Kapitola: Problémy

30. listopadu 2007 v 15:39 | Mel |  *Poberti naruby
Já jsem se překonala a vrážím zde novou kapitolu. jsem ráda, že tuto povídku nečtu sama:-D a věnuju ji všem, co jí čtou. A díky, že jste mě ještě nevypískali, a o5 se omlouvám za chyby, ale chybí mi beta- reader, ale jestli by měl někdo zájem, budu jedině ráda.

6.Kapitola: Problémy
Cid šla po ulici a v ruce si nesla svůj opravený skate. Už se nemohla dočkat, až si na něm vyzkouší triky, které se naučila díky Andymu, který uměl skate ovládat stejně dobře, jako když James chytá zlatonku. Kluci jí vyprávěli, že jejich škola má za ředitele kouzelníka z mudlovské rodiny, jenž jim nechal postavit kino a jeden areál pro volný čas, ve kterém byl skate park. Kluci o škole básnili tak krásně, že by se tam Cidney chtěla alespoň na jeden den podívat.
Během přemýšlení přišla až k onomu zmiňovanému skate parku. Chvíli se rozhlížela po rampách, ale byla zklamaná v Americe to měli jinak zařízený než tady. Jedna menší U-rampa a dvě mále rampy, což je fakt málo, ale zase tu nikdo nebyl.
"Alespoň nikdo nebude otravovat." Cidney se rozjela a začala dělat různé triky. Po chvíli se od spodní rampy ozval potlesk.
"Tak to seš snad první holka, která umí jezdit na skatebordu, nechceš mě a tady mé kamarády něčemu přiučit?" Kluk, co se jí na to ptal, byl typickej frajírkovskej vůl.
"Uhodls, nechci." Odpověděla mu Cid.
"No nevadí. A odkud jsi, že jsem tě tu ještě neviděl, kotě?"
"Co ti je do toho. A neříkej mi kotě." Cid začala pěnit. V Americe by se za ní postavili Luke a Andy, ale teď tady nikdo nebyl.
"Ale ale maličká, přece si tu nechceš udělat nepřátele." Mluvil stále ještě klidně ten kluk.
"Já jsem Mark a tohle jsou Deniss a Teddy," ukázal na dvě gorily vedle sebe, "a ty se jmenuješ jak,zlato?"
"Už jsem ti jednou řekla, co ti je do toho." Cidney se rozhodla, že se raději vzdálí. Jenž se jí to nepovedlo.
Ten kluk, Mark či jak se to představil, chytl procházející Cid za ruku a trochu ji dopomohl k tomu, aby mu spadla do náruče.
"To jsem nevěděl, že se ti tak líbím. Hned mi padat do náruče…..,ale můžeš si bejt jistá, že tě jen tak nepustím….. a měla by to být pro tebe čest, nebavím se jen tak s každou." Řekl pohrdavým tónem. Ty dvě opice co stály vedle něj se jen ušklíbly.
Cidney se mu podívala do očí a chvíli přemýšlela co udělá….. Mark už se nad ní skláněl, že jí políbí, ale Cidney byla rychlejší a plivla mu do obličeje.
"Ty malá couro, co si to dovoluješ." Řekl a pustil Cidney, která se díky gravitaci odporoučela k zemi. Rychle se zvedla a chtěla utéct, ale někdo jí chytl za vlasy a škubl do zadu, takže Cidney narazila na zadní betonovou část rampy.
Jedna z goril ji chytla za ruce a ta druhá postávala opodál. Cidney bolela hlava, jak narazila do zdi.
"Myslel jsem, že na tebe budu hodnější, ale na to zapomeň." A hrubě Cidney políbil. Ta se ale nechtěla vzdát a i když nemohla hýbat rukama ani nohama, tak ho prostě kousla.
"Auuuu. Ty svině jedna." Zařval Mark a vlepil Cidney facku, gorila jí pustila a Cidny se podruhé odporoučela k zemi.
"Nech toho ty hajzle!" ozvalo se z druhé strany.
***
James šel po chodníku směrem k parku a přemýšlel nad jednou dívkou, kterou přestože zná už 5 let, dokáže ho vždy okouzlit její úsměv. Když dneska otevřel dveře srdce mu poskočilo radostí. Dívka, o které se mu dneska zdálo, byla přímo proti němu. Ano byl překvapený, protože vypadala jinak, ale byl mile překvapený. Cidney se mu začala líbit čím dál víc.
Došel až k parku, odkud uslyšel:
"Ty malá couro, co si to dovoluješ." Jediné co v tu chvíli Jamese napadlo byla Cidney.
Rozběhl se k rampě přesně ve chvíli, kdy ten kluk udeřil Cidney. V Jamesovi to vřelo, viděl dívku, kterou nejspíš miloval, jak padá k zemi a ten kluk se ještě směje.
"Nech toho ty hajzle!" vybuchl James.
"A ty jsi kdo, její ochranka, hele neotravuj a vypadni. S touhle buchtou mám nevyřízený účet." Prskl Mark a Jamese si už nevšímal, což se mu vymstilo. Jediným Jamesovým pohybem ruky byl sražen k zemi. Nepoužil hůlku, protože na ni v tu chvíli naprosto zapomněl, ale normálně mudlovským způsobem ho uzemnil.
V mžiku se probraly ty dvě opice, které zatím jen nečinně přihlížely a když si všimly, že jejich vůdce leží na zemi vrhly se na Jamese, ten to však očekával a prvního kopl do břicha, div nevyvrátil vše, co v ten den snědl a druhý se raději o nic nepokusil, protože viděl, jak Mark utíká z parku pryč, proto pomohl svému sraženému příteli a za doprovodu nějakých né moc slušných poznámek opouštěl park.
Cidney se pokoušela vstát, ale první pokus se jí nezdařil. James se k ní hned vrhnul a chytil jí dřív než by se opět seznamovala se zemí. V jeho náručí se cítila v bezpečí, ale najednou na ní dolehl ten fakt, co by se stalo, kdyby James nepřišel a začala se třást, z očí je tekly proudy slz.
"Cidney, klid jsem tu s tebou, nikdo a nic ti neublíží…." Snažil se James o slova útěchy. Když tak držel Cidney připadalo mu to, jako by držel velmi vzácnou květinu, kterou musí chránit a právě v tu chvíli mu došlo, že kdyby se jí něco stalo on by nebyl vůbec schopen racionálně uvažovat, nedokázal by se s tím vyrovnat. Zrovna v tuhle chvíli mu došlo, že jí miluje, že miluje dívku, která pro něj byla a je ta nejlepší kamarádka, ta se kterou si toho řekl víc než s kteroukoliv jinou, byla to dívka, které se svěřoval se svými problémy a která ho vždy pochopila. Ano, vždy vám vše dojde, až si uvědomíte, že to můžete ztratit.
"Jamesi, kdybys nepřišel……" snažila se mezi vzlyky něco říct, ale nešlo jí to.
"Cid netrap se tím, já přišel a to je hlavní, nemysli na to, prosím, ještě víc by ti to ublížilo." James se snažil dívku stále utěšovat. Po chvíli se Cidney trochu uklidnila a pohlédla Jamesovi do tváře. V jejích očích se mísilo plno pocitů, ale tři převládaly….. důvěra, vděčnost a láska.
"Děkuju." Řekla Cidney a James ji opět objal. Nikdy nikoho neutěšoval, a proto ani nevěděl, jak se má zachovat, ale podle toho, že Cid přestávala plakat a už se netřepala, si domyslel, že to zvládl. Chvíli tam pak stáli a navzájem si hleděli do očí.
"Měli bychom se vrátit, přece jenom je dneska úplněk." Přerušil to posvátné ticho James.
"Jo asi máš pravdu," řekla potichu Cidney, " a Jamesi mohlo by to zůstat mezi námi?"
"Jistě, ale nevím proč, přece se nechceš stydět, že jsem ti pomohl zrovna já…." Usmál se James.
"Ne to ne, ale moc by se vyptávali a já o tom nechci mluvit. Víš v Americe se mi stávalo něco podobného, ale nikdy to nezašlo takhle daleko, vždy byl někdo nablízku, myslím Andy nebo Luke a nikdo si nedovolil víc než jen slovní urážky a já si myslela, že bych zvládla i situaci, kdy by tam někdo nebyl, kdy by mi hrozilo to co dneska, ale jak jsi viděl, přecenila jsem své síly a vůbec nevím, jak ti mám poděkovat." Zakončila svou řeč Cidney.
"Máš pravdu přecenila si se, ale jen mám malou otázku, proč si nepoužila svou hůlku…."
"No popravdě já jsem si jí nechala v batohu. Říkala jsem si, že tady se nic nestane, vždyť jsem v Anglii, tady si nikdo nic nedovolí, ale opak je pravdou."
"Jo a s tím děkováním bude stačit, když za mě uděláš nějaké ty úkoly." Rozesmál se James. "Ne to byl vtip, tohle byla samozřejmost a pro tebe bych udělal cokoli." Usmál se na Cidney, která zčervenala a zrychlila krok. James ji však uchopil za ruku a otočil si jí tváří k sobě.
"Cidney, slib mi prosím, že nikdy nebudeš chodit nikam sama." Pronesl James šeptem a pohladil ji po tváři.
"Slibuju." Odpověděla potichu Cidney. Oba se pak vydali trochu rychlejším krokem k Remusově domu, protože měsíc si pomalu, ale jistě razil cestu neproniknutelnými mraky.
Když přišli do domu, všimli si vzkazu na stole.
Až se vrátíte, zajděte zkontrolovat Lily a jestli se bude probouzet, dejte jí ještě ten lektvar, který je u ní na stole.
Pak přijďte do sklepa. Sirius
Cidney se šla podívat za Lily, která klidně oddychovala. Pro jistotu jí nalila do úst ještě trochu lektvaru, který jí nijak neublíží, ba naopak, prožije poklidnou noc na rozdíl od nich čtyř. Po tom co splnila úkol šla do sklepa, kde už byli Sirius a James ve své zvířecí podobě. Cidney se proto také změnila v krásnou černou pumu.
Měsíc vycházel a Remus už se začínal měnit. Celá noc proběhla v klidu. Každý obdržel jen pár škrábanců. Klidnější noc si nemohli ani přát. Někdy kolem 3. ranní se Náměsíčník proměnil zpět a ostatní následovali jeho příkladu a proměnili se do své normální podoby. Remus vysílením upadl do spánku a Sirius mu začal vařit nějaký lektvar.
James s Cidney vyšli do svého pokoje, tak jak James chtěl, Cidney spala s klukama v pokoji. Vůbec jí to ale nevadilo. V Bradavicích taky někdy spala s Poberty v pokoji, protože její spolubydlící se chtěly pořád dohadovat o tom, kdo z kluků je hezčí a jí to naprosto nezajímalo. Během prvního ročníku se to stávalo jen vyjímečně, ale pak se její spolubylící začali chovat nesnesitelně, teda až na Lily, která usla, aniž by věnovala svou pozornost ostatním. Proto si u kluků vyčarovala jednu postel navíc, která jí tam zůstala. Naštěstí o tom nikdo nevěděl, jinak by měla hodně velký problém.
"Cidney? Spíš?" zeptal se po 5 minutách James.
"Ne, nějak se mi nechce spát." James spal na druhé straně pokoje, a proto se Cidney sebrala a šla se posadit na jeho postel.
"Přece po sobě nebudeme hulákat přes celý pokoj." Vysvětlila udivenému pohledu, kterým jí obdařil James, ale nijak mu to nevadilo.
"Jakto, že jsi změnila svou zvířecí podobu. Můžu říct, že jsem se té pumy trochu lekl. Přece jenom je nezvyk, když před sebou máš malou neškodnou veverku a pak najednou krásnou černou a nebezpečnou pumu." Zeptal se udiveně James. Cidney mu vše vysvětlila, ale sama to také moc nechápala.
Po chvíli začal James vyzvídat o škole, do které chodí její kamarádi. Cidney se snažila mluvit zřetelně, ale únava jí to nedovolovala. Za malý okamžik jí hlava klesla na Jamesovo rameno. Ten se jen pousmál a přikryl Cidney. Malou chvíli jí ještě pozoroval, ale poté se jeho víčka odporoučela a on usnul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 haňula haňula | 30. listopadu 2007 v 16:02 | Reagovat

hezká povídka i tahle kapitola moc se mi líbí, píšeš docela dobře, někdy torchu klišé, ale jinak moc hezký. Na téhle povídce asi nejvíc oceňuji tvůj nápad předělat poberty uplně jinak.

2 Enervate Enervate | Web | 30. listopadu 2007 v 20:16 | Reagovat

Moooci hezká kapitolka. :o)) fakt je to lepší a lepší. :o) čekám na další. :o)))

3 Ewilan Ewilan | Web | 30. listopadu 2007 v 22:11 | Reagovat

AAAAAAAAAAACH!!!! to bylo uzasny! proste originalni napad. a ten mark si to zaslouzil:-D mu mel dat james jeste vetsi perdu, aby si to pamatoval. a jak jeste odrovnal ty opice:-D jezis u toho prirvonani jsem se nejvic tlemila a u tyhle prestrelky taky:

Uhodls, nechci." Odpověděla mu Cid.

"No nevadí. A odkud jsi, že jsem tě tu ještě neviděl, kotě?"

hehehee....je to naadherne napsany a navic se mi hrozne libi jmeno Cid;-)) libi se mi, jak popisujes ten vztah mezi cid a jamesem. jak ji ochranuje a je na ni hrozne hodnoucky:-)) nejvic jsem se culila, kdyz ji tam branil pred tema pitomeckama nafoukanyma:-)

Je to proste a bez debat naaadherny, uzasny, dokonaly! jinak si asi taky najdu novy chvalici slovicka:-D

bezvadny  a originalni napadik

4 Ewilan Ewilan | Web | 30. listopadu 2007 v 22:36 | Reagovat

moje icq je: 370336507:-)) nebo más mejlíka: Keltka.Lily@seznam.cz

jinak s tema komentama:-Dmuheheee...jsem mazaná, ale počítá se jeden za jedenoho:-Dvíc nee:-D

5 pantherka pantherka | Web | 1. prosince 2007 v 17:12 | Reagovat

ahojky, díky za komentáře u mě na blogu, moc mě potěšily :) Teď se jdu vrhnout na tu povídku, vypadá to fakt zajímavě :)

6 Pád´o - girl Pád´o - girl | E-mail | Web | 4. prosince 2007 v 18:10 | Reagovat

supr povídka , fakt krásný!!!!

7 markki markki | E-mail | Web | 19. prosince 2007 v 16:41 | Reagovat

tak tahle byla nádherná!!:))jak jimmy cidney pomohl, to bylo moc hezky popsaný a ty jeho pocity taky...bezvadný...:)

8 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 22. prosince 2007 v 20:17 | Reagovat

Jůůů toe krásnýýýý:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama