4.Kapitola: Jammie

26. listopadu 2007 v 11:36 | Mel |  *Poberti naruby
Další kapitola k Pobertům......, doufám že se vám bude líbit a uvítám jakýkoliv komentář.
Příjemné počtení

4. Kapitola. Jammie
Dívka menšího vzrůstu seděla na parapetu za oknem a dívala se do potemnělé uličky. Hlavou se jí honily myšlenky na svou rodinu v Americe, na Luka a Andyho. Bylo jí líto, že odjeli do školy o týden dřív, jinak by s nimi zůstala. Oba chlapci navštěvovali Čarodějnickou akademii na Alijašce. Častokrát o ní Cid vyprávěli.
V Americe byl systém vzdělávání pro kouzelníky úplně odlišný než v Británii. Bylo zde postaveno 10 kouzelnických škol a každá škola byla pro určitý tip kouzelníků, což by se dalo považovat za 10 různých kolejí a vždy na konci roku se konala závěrečná slavnostní akce, na které bylo z každé školy vybráno 5 nejlepších žáků a ti proti sobě soupeřili v deseti disciplínách. Luk byl vybrán už dvakrát, ale ještě nikdy se mu nepodařilo vyhrát.
Jejich škola byla něco jako celý Nebelvír a ti dva by se dali považovat za americké Poberty, proto se přes prázdniny stali jedněmi z nejlepších přátel, ale teď se jí po nich hrozně stýskalo. Každý večer seděli na zadní straně U-rampy a povídali si, nikdy nestála řeč, stále bylo o čem si povídat, stále něco nového vymýšlet. A to jí chybělo.
"Dost Cidny Bellová, měla by jsi se těšit na Záškodníky a ty tady mezitím vzpomínáš jako 60.letý dědek. Co se to s tebou holka děje- asi už stárneš." Vynadala si Cid nahlas. Po vlastním pokárání začala házet veškeré své věci, kterých nebylo zrovna nejméně, do obrovské cestovní tašky. Asi po 15 minutách měla vše sbaleno. Vytáhla obě své hůlky a jednu zastrčila do přední kapsy batohu.
"Tebe nebudu až do Bradavic potřebovat." Pomyslela si a zapla zip na batohu. Se svou druhou neregistrovanou hůlkou máchla nad taškou a ta se hned zmenšila na velikost kostkového cukru, který strčila do batohu. Nastavila si ještě budík na 7:00 hodin, lehla si do postele a nechala se unášet na vlně snů.
***
Bylo něco po 9:00 a Siriuse vzbudilo nadávání z kuchyně.
"Co jste tady k sakru vyváděli. Tohle není naše kuchyně." Zuřil Remus, který už dobrých 10 minut hledal hrnek, do kterého by si nalil kafe.
Totiž po včerejším úklidu "Siriuse a Jamese", který za ně udělala Tiny se celý dům změnil k nepoznání. Nic nebylo na svém místě, vše bylo totiž uklizené a proto nebylo divu, že tam, kde byli příbory, jste klidně mohli najít skleničky a místo skleniček koření.
"Jamesi stávej, máme malej problém." Budil Sirius Jamese, kterému se nejspíš zdál krásný sen, protože měl úsměv od ucha k uchu.
"Cože jaký problém, snad si neztratil všechny knihy?" řekl James s pěknou dávkou ironie v hlase.
"Ne, ale Remus docela šílí," povídal Sirius, při čemž si oblíkal černé triko.
"Tiny to s tím úklidem asi přehnala. Nemyslíš si, že by bylo vhodné se někam zdejchnout než to Remuse přejde?" ptal se ho vystrašeně Sirius.
"Ale no tak Tichošlape," poplácal ho James po zádech, "správný chlap překážkám čelí a né od nich utíká."
"A moudrý James promluvil," uchichtl se Sirius, " a komu jsem to musel pomáhat utéct, když se za ním hnala půlka dívčího osazenstva naší školy? Ha to si asi ještě nebyl správný chlap, co brácho?"
"Ale to bylo něco jiného. Rozzuřené slepice jsou horší než rozzuřený vlkodlak, to si pamatuj, jako dobrou radu do života." Řekl moudře James.
"Tak víš co půjdem dolů a dáme to do pořádku, co ty na to Vševěde?"
" A nechceš to dát do pořádku sám, zrovna se mi zdál takovej hezkej sen, že přijela Cidney." Udělal na Siriuse psí oči.
"Hele Jamesi, že si to ty tak jo a budu to mít hotové dřív než kdyby jsi mi pomáhal, ale poslyš, co je mezi tebou a Cid? Všiml jsme si, že se tvoje chování vůči ní změnilo. Nemýlím li se?"
"Ale mejlíš, zdálo se mi totiž, že když přijela, tak tu nebyla taková nuda." Zakončil James a přikryl si hlavu peřinou
-Sakra so když má Sirius pravdu. Ale vždyť je to Cidny, moje nejlepší kamarádka….. přece bych se do ní nemohl zamilovat…… to je přece blbost……… no ale možná není, ne je to blbost a končím s těmihle myšlenkami- utnul James proud svých "moudrých" myšlenek.
"No jak myslíš Dvanácteráku, ale všichni si toho už všimli." Řekl si už jen pro sebe Sirius.
***
"Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr" ozývalo se pokojem číslo deset v Děravém kotli.
"No jo už vstávám, příště nebudu ponocovat, ale to si říkám vždy." Mlela si sama pro sebe Cid a mezitím zaplula do koupelny, ze které vyšla asi během půl hodinky komplet nachystaná na cestu. Její hnědé vlasy které se snažila učesat, si stejně trčeli kam chtěli, své kapsáče vyměnila za né zrovna moc pohodlné jeansy a bíle tričko. Připadala si sice jako pošuk, ale přece po Londýně nepůjde, jako šmudla. Byly to totiž jediné čisté věci, které ji zbyly. Zbytek měla buďto v Americe a nebo už na ni čekaly v Bradavicích.
Vzala si svůj skate do ruky, batoh a vyšla z pokoje.
"AAA už nás opouštíte slečno Bellová?", ptal se hostinksý Tom. " Doufám, že jste byla spokojena s poskytnutými službami."
"Jistě že byla, toto bylo, jako můj třetí domov. První jsou Bradavice, pak u rodičů a tady. Děkuji za vše a kolik jsem dlužná?"
"Chvilinku, jen to spočítám. Tak tady máte účet." Podal ji hostinský malý zažloutlý pergamen.
Po zaplacení se vydala na nádraží, ze kterého by se měla přímým spojem dostat až do města, kde žijí Lupinovi. Už se nemohla dočkat.
***
"Ale no tak Remusi já to spravím, vždyť je to jen uklizené." Snažil se Sirius uklidnit Rmeuse, který byl trochu vykolejený i z toho, že bude následující noc úplněk.
"Jo o tohle mi nejde, jsem jen podrážděný kvůli dnešní noci. Slib mi, že Lily ke mně nepustíš ani na krok, nerad bych jí ublížil." Tvářil se Remus nešťastně.
"Neboj se brácho. Já ji uvařím lektvar na spaní, takže prospí celou noc jako mimino."
"Díky Siriusi. Mám vážně štěstí, že mám takové přátele."
"Hele nechcete si s Lily někam vyrazit? A já bych to zatím uvařil."
"Jo to není špatný nápad. Zkusíme to nové koupaliště. A prosímtě ve 16:00 by měla přijet jedna osoba, kterou jsem včera pozval, tak jí čekejte."Zatvářil se Remus tajemně.
"A ne, aby James zase vyváděl blbosti. On je totiž jako malé dítě. Když na něj nedohlídneš, tak ti zapálí i vlasy." Dodal, když balil pití a ručníky.
"Jo neboj. Ten bude dneska jako milius, vsaď se." Říkal zase teď s tajemným úsměvem Sirius a chystal při tom kotlík a přísady.
Po odchodu Remuse a Lily se Sirius pustil do práce, ze které ho vyrušil příchod, lépe řečeno přílet, Jamese, kterému nehorázně kručelo v žaludku.
"Hele, kde je kuchařka Evansová? Já doufal, že tu budu mít nachystanou snídani a ono nic."
"Neměl jsi zase další sen?" zeptal se ho Sirius na oko vážně.
"Jo to bude možný…. A heleme se malý Jammie….. taky máš hlad co? Páníček ti nic nedal….. to je ale potvora." James se sklonil k malému černému tvorečku, který se mu proplétal mezi nohama.
"Neříkej mi, že už jsi ho pojmenoval a ještě k tomu podle sebe."
"Jo a co je na tom? Vždyť máme toho tolik společného. Oba máme stále hlad, rádi spíme, vyvádíme a tím vzhled je taky podobný až na to, že já jsem hezčí." Řekl sebevědomě Dvanácterák.
"No tak o tom bych se hádal." Pronesl Sirius, který krájel na malé kolečka nějakou podivně vyhlížející rostlinu.
James se ho raději neptal. A začal si hrát s Jammiem. Po chvíli je vyrušil zvonek u dveří.
"Jamesi můžeš jít otevřít. Jaksik mám plné ruce práce." Ozval se z kuchyně Sirius.
"Jasně mami už jdu," řekl James a zasalutoval.
Když otevřel dveře vypadal, jako by uviděl ducha, nejprve zbledl, pak zčervenal a pak nahodil svou obvyklou barvu.
"To není možný………."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Enervate Enervate | Web | 26. listopadu 2007 v 21:57 | Reagovat

Skvělá, krásná kapitolka. S každou kapčou je to lepší!!! :o)))

Těším se na další. :o)

2 Melissa Melissa | Web | 26. listopadu 2007 v 22:05 | Reagovat

děkuji jsem poctěna:-D

3 haňula haňula | 27. listopadu 2007 v 18:58 | Reagovat

tvou povídku jsem začala číst dneska ,když  jsem na ni náhodou narazila a musim přiznat, že se mi moc líbí. Je neobvyklá a moc hezká, píšeš dobře a zajímavě. Jen tak dál

4 Pád´o - girl Pád´o - girl | E-mail | Web | 4. prosince 2007 v 16:57 | Reagovat

supr povídka , fakt skvělé!!!!

5 Jenny Jenny | Web | 22. února 2008 v 15:09 | Reagovat

To je báááječný!! Hej jako tohle mě pobavilo: Rozzuřené slepice jsou horší než rozzuřený vlkodlak, to si pamatuj, jako dobrou radu do života.=D Fakt povedený...píšeš skvěle, ehm, neříkám žádnou novinku...večer to dočtu...je to fakt super!

6 Annie Annie | Web | 14. srpna 2008 v 11:32 | Reagovat

Rozzuřené slepice jsou horší než rozzuřený vlkodlak, to si pamatuj, jako dobrou radu do života. Tak tohle si budu pamatovat. Jinak fakt skvěléééé. Tohle je první kapitolovka co od tebe čtu a nemůžu si ztěžovat :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama