3. kapitola: Přiznání

19. listopadu 2007 v 19:39 | Mel |  *Poberti naruby

Nevím jak, ale nějak se mi podařilo tuto kapitolku smazat z Blogu, tak ji sem dávám ještě jednou.
Tak tahle kapitola se mi nijak moc nelíbí asi proto, že se v ní nic neděje. O5 se omlouvám za chyby.
3. Kapitola
Když se Lily s Remem vrátili, našli Jamese spát v obývacím pokoji. Remus do něj trochu šťouchnul, ale James se jen přetočil na druhou stranu.
"Hej, Jamesi, vstávej, slyšíš?" zatřásl s ním nakonec Remus. To zafungovalo a James vyskočil z pohovky a ….
"Ano paní profesorko? Na hodinu baletu určitě příjdu." řekl trochu v polospánku, ale jak si všiml Remuse a Lily trochu se začervenal a okomentoval to slovy:
"No jo, zdál se mi jen trochu blbej sen." Remus jen zakroutil hlavou, ale Lily se tvářila velice pobaveně.
"Jéé kotě." řekl James jako malé dítě. "To je tvoje Evansová?"
"Ne Pottere, ale Remuse dostal ho ode mě jako dárek. A k čemu vám řeknu až ve škole." Dodala Lily, když viděla, jak se oba nadechují.
"Už si mu dal nějaké jméno Remusi?" vyzvídal dál James.
"Ne nad tím jsem ještě nepřemýšlel, však ono si časem nějaké zaslouží, viď prcku?" Podrbal Remus kotě za uchem. Kotě zavrnělo a po chvíli uslo.
"Jamesi mám na tebe další prosbu," zatvářil se tajemně Remus, "můžeš tady trochu poklidit? Čekám návštěvu, ale ještě před tím si musím s Lily něco vyřídit." Mrknul spiklenecky na Lily.
"Jo a Siriusovi viřiď, že ho čeká druhé patro."
"No jo." Řekl rezignovaně James, ale představa, že bude uklízet dům, se mu moc nelíbila.
"Tak já zajdu pro Siriuse a pustíme se do toho." Řekl a odcházel směr Siriusův pokoj.
"Tak to jsem netušil, že to půjde tak hladce. Už se musí cítit naprosto znuděně, když přijme bez reptání úkol uklízet" řekl Remus
"Však co, trocha práce mu neuškodí." Nahodila Lily.
"A jakou návštěvu vlastně čekáš? A co si musíme vyřídit?" ptala se zvědavě Lily.
"Víš co nepůjdeme se projít, chtěl bych ti něco říct." Zatvářil se Remus ztrápeně.
"Dobře jenom tady položím kotě a můžeme vyrazit, ti dva to tu určitě zvládnou, i když v případě Pottera bych se tomu docela divila, ale možná se mu to povede, aniž by něco provedl.
Oba se pak vydali na trochu delší procházku kolem lesa, kterého bylo v Remusově bydlišti fakt hojně. Když došli k jednomu opravdu ohromnému stromu posadili se pod něj a Remus začal:
"Víš Lily, musím ti něco říct. Víš jak vždy ve škole mizíme s klukama….. no tak to je kvůli mně…… ono víš já jsem……. Já jsem vlkodlak….. pochopím, když se mnou nebudeš chtít chodit, když už tě teď nebudu zajímat, ale chci abys věděla, že tě miluji a znamenáš pro mě víc než bych si byl ochoten připustit.
Lily na něj jen šokovaně hleděla.
"Co si o sobě sakra myslíš?" začala Lily zvyšovat hlas a tohle byla ta reakce, které se Remus bál. "Si snad myslíš, že jsem nějaká mrcha nebo co? Kvůli takovéhle prkotině by jsi mě nepřestal zajímat." Řekla teď už klidná a usmívající se Lily.
"Miluji tě a že jsi vlkodlak na tom nic nezmění. Navíc to už dávno vím, jen jsem čekala, až mi to řekneš sám.
"Od koho, a jak dlouho?" zeptal se teď šokovaný Remus.
"Zlato, ty si fakt myslíš, že mi nedojde, že když je úplněk tak mizíte, a že jsi den po tom naprosto jako tělo bez duše. To bych nesměla být já. Vždyť z látky o vlkodlacích jsem byla druhá nejlepší….. hned po tobě…" usmála se na něj Lily a políbila ho.
"Dneska jsem podruhé nejšťastnějším čarodějem v celém kouzelnickém světě. Spadl mi opravdu velký kámen ze srdce." Remus se přiblížil k Lily a políbil ji. Polibek trval snad věčnost. Pak pomalu vstali a šli nazpět. Už bylo naprostá tma.
***
"Hej Siriusi, máme prý uklidit celý barák." Zakřičel na něj James.
"Hele tak to byl zatím nejhloupější pokus, jak mě dostat od knížky." Řekl naštvaně Sirius, který si právě četl zajímavou kapitolu o Zveromagii.
"To nebyl žádný pokus, ale Remus nás o to požádal."
"Neříkej mi, že ty jsi přijal, to si se ani nehádal?"
"Ne už se tady tak nudím, že mi ani nevadí, že budu uklízet."
"Ty Jamesi nejsi nemocný?"
"Ne nejsem a pojď mi k sakru pomoct, nebudu to dělat sám."
"No jo vždyť už jdu, a proč to musíme uklízet?"
"Remus tvrdil, že přijede nějaká návštěva nebo co."
"A řekl ti kdo?"
"Ne a já se ani neptal."
Sirius scházel ze schodů a když viděl Jamese tak začal litoval, že sebou nemá foťák. Slavný Casanova a chytač Nebelvíru James Potter byl oblečený jako uklízečka, klečel na všech čtyřech a hadrem vytíral podrahu a nějaké malé černé klubko mu skákalo po ruce.
"Tak tohle se vidí jen jednou za život, a odkdy máš kotě."
"Hele nech si ty svý poznámky a pojď makat, jo a kdybys neseděl stále nad těmi knihami, tak by jsi věděl, že je to Remusovo kotě a dala mu ho Lily a ještě nemá jméno." Vysypal ze sebe James.
"Tady máš hadr a sprej a začni vytírat prach."
"No tak Jamesi já mám mnohem lepší nápad, víš jak jsem ti říkal, o svém jediném dárku, který jsem kdy dostal od rodičůbylo to myslím k 5 narozeninám…. No dostal jsem skřítka. Takže si ho zavoláme a nemusíme nic dělat. Souhlasíš?"
"Podivejme se Tichošlápku, ty nemáš tak špatné nápady, tak ho zavolej."
"TINY" pronesl Sirius a za ním se ozvalo tiché PRÁSK.
"Dobrý den pane, co si přejete?"
"Ahoj Tiny, můžeš tady vše uklidit, čekáme důležitou návštěvu."
"Dobře pane." Řekla skřítka a pustila se do práce.
"No a my dva si zajdeme zahrát famfrpál, co ty na to?" Zeptal se nadšeně James.
"Já nejsem proti." Pronesl Sirius. Oba dva si až do večera vystačili jen s koštětem a camrálem.
"Myslím, že by jsme měli jít zpátky, ti dva se můžou každou chvíli vrátí no i když možná taky ne." Řekl Sirius vyčerpaně.
"Jo souhlasím." Oba se vrátili a nevěřili, že jsou u Remuse doma. Vše vypadalo uplně jinak.
"Buďto bude Remus překvapený a nadšený a nebo překvapený a naštvaný." Zkonstatoval nastalou situaci James.
"Však po nás chtěl, ať uklidíme. Tak ať si nestěžuje. A jinak si myslím, že ti dva se jen tak brzo nevrátí, takže já jsi jdu dát sprchu a jdu si lehnout. Trochu mě unavil ten Famfrpál." Řekl Sirius a otočil se k odchodu.
"No tak já se nejprve zajdu najíst a pak až si pujdu lehnout."
"Já zapomněl, ty nevydržíš bez jídla ani jeden den co?" začal se smát Sirius.
"To víš, zmohlo mě to uklízení." smál se už i James.
"A vůbec, kde je ten malej špunt?"
"Myslím, že na tebe právě kouká z té skříně a vidí v tobě kus žvance, asi bys mu měl taky něco dát." Řekl Sirius ukazujíce při tom na Kotě.
"Jojo, tak já jdu nám dvěma něco uvařit, doufám, že se neotrávíme." Začal se James zase smát.
Sirius se jen ušklíbl a zašel do koupelny. Po půl hodině vylez a šel spát. Byl tak unavený, že usnul hned jak se dotkl polštáře.
James si ještě chvíli hrál s kotětem a pak se vydal též do koupelny a do říše snů. Ani netušili, v kolik se ty dvě hrdličky vrátili.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Enervate Enervate | Web | 21. listopadu 2007 v 13:23 | Reagovat

Pěknýýýý :o))) James se Siriusem a uklízet? :oDDD

2 Pád´o - girl Pád´o - girl | E-mail | Web | 4. prosince 2007 v 16:35 | Reagovat

supr!!!!

3 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 22. prosince 2007 v 19:39 | Reagovat

No, to byl fakt dobrej nápad hodit Jamese do zástěry:D

4 Veve Veve | 22. února 2008 v 11:35 | Reagovat

= D James do baletu!!! =D =D

5 Jenny Jenny | Web | 22. února 2008 v 15:05 | Reagovat

Ty jo fakt nechápu jak jsem mohla na tuhle povídku zapomenout.../*nechápabvě kroutí hlavou a ťuká si na čelo*/perfektní kapitola! Jako to mi nedělej, představa Jamese v baletní sukýnce...ehm=D=D=D=D

6 Annie Annie | Web | 14. srpna 2008 v 11:21 | Reagovat

Představa Jamese v zástěře a v gumových rukavicích je fakt hodně vtipná :D máš smysl pro hůmor ;))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama